Rocklina.cz - Report k akci Overkill (usa) ze dne 15.10.2012 napsaný uživatelem karvak

Report k akci Overkill (usa) ze dne 15.10.2012 napsaný uživatelem karvak

Do Meet Factory jsem dorazil asi pět minut po začátku, takže první kapela už zvesela vyhrávala. Fanoušci postávali zatím spíše roztroušeni po celém sále, pódium bylo plné aparátu, na zadní straně visela backplachta Over kill s bleskovou lebkou a před ní stály velké bicí překryté černou plachtou. Předkapely měly druhé menší bicí umístěny přímo před nimi.
Jak už jsem předeslal, první ze tří předkapel – švédští Degradead (vznik 2006, 3 alba) už na přední straně pódia tlačili svůj thrash death metal. Tato švédská pětice měla k dispozici půlhodinový set a v tomto čase předvedla našláplé úderné skladby se screamy i melovokály, rychlými sóly a melodickými kytarovými vyhrávkami, to vše na dobře čitelném zvuku a za doprovodu úderných místy efektně sesynchronizovaných headbangů. Koncert zakončil frontman dlouhou výdrží v pronikavém screamu a to kolem 19:45.
Následovala patnáctiminutová pauza na pivo, v níž jsem si navíc prošel obě merchostanoviště - jeden věnovaný pouze Overkill, druhý zbývající trojici kapel.

Druhá kapela nastoupila podle plánu o dvacáté hodině. Byla to norská pětičlenná formace Purified in Blood (za tu pětici neručím, ale přesně tolik jsem jich na pódiu napočítal), mající na kontě od svého vzniku (rok 2003) tři desky. Začala intrem složeným z hučících hlasů, po té její členové nakráčeli postupně na pódium, stanuli zády k fanouškům v tlumeném svitu modrých reflektorů, po odklepání hodili nějaké to kilo a plynule přešli do úvodní šlapárny. Na frontmanovo ’Let me see your fuckin horns’ prozatím příliš velká odezva nebyla, nicméně se tím nenechali odradit a neúnavně do lidí tlačili své úderné metalcorové riffy. Frontman vládnoucí hutným growlem měl na rozdíl od svého předchůdce veškeré vokály řvané, v čemž mu v některých pasážích vypomáhal jeden z kytaristů backvokálem. Druhý z kytaristů si pak v průběhu setu zpestřil hraní veselým pěsťovým pozdravem s fanoušky v první řadě, zatímco frontman zlehka a elegantně vykázával z pódia zbloudilce, kterému se nechtělo zpátky na místo. Koncertní set zakončili Purified náhulem začínajícím bicími se zvonivou basou a to kolem půl deváté.

Třetí předkapela přišla na řadu asi ve tři čtvrtě na devět - 3 inches of blood; kanadská pětice hrající metal už od roku 1999 a pyšnící se pěti alby, z nichž poslední ’Long Live Heavy Metal’ vyšlo v tomto roce.
Nastoupili společně do kytarového kila a vířících činelů – parta vousáčů stylově starší a Overkillům výrazně bližší než předchozí kapely. Přesněji řečeno šlo o heavy šlapárnu, v níž se však objevovaly sem tam pasáže znějící spíše do thrashova. V pasážích šlapavějších pak došlo mimo jiné i na zdvojené melokytary. Zpěvák v černé vestě plné nášivek to tam se ctí drtil po halfordovsku a jeden z kytaristů ho místy doplňoval screamy. Na počáteční výzvu ’horns to the air’ už se přítomní celkem chytali a taktéž na následnou hejovačku. Na pozdější hlášky ’těšíte se na Over kill’ a ’ukažte mi heavy metal voice’ už byl pokřik zespodu pódia o poznání hlasitější a po skončení setu měli aplaus přinejmenším ke druhému sloupu, kde jsem stál. Ani mě jejich hra nenechala chladným, v průběhu vystoupení jsem dokonce zjistil, že jsem po někom omylem dojel zapomenuté pivo. Moje bylo nakonec to plné hned vedle, ani k jednomu se však naštěstí nikdo další nehlásil. Konec setu v půl desáté, kapela odměněna lesem hornů ve 21:35.

V další pauze už proběhla přestavba pódia, aparát předkapel byl odstraněn a plachta z bicích sejmuta. Světlo světa tak spatřila dvojkopáková sada s devíti činely naznačujícími, že bude následovat mnohočetná řežba.
Konečně zmizeli všichni bednaři a zvukotesteři, na pódium byl napuštěn kouř a světlo se přepnulo na tlumené zelené. Fanoušci z celého sálu se nakumulovali dopředu a protože se delší dobu nic nedělo, začali pískat a skandovat název hlavní kapely večera - Overkill.
Tato americká kapela vznikla v roce 1980 a od té doby přibylo v její thrashmetalové diskografii úctyhodných 16 desek. V průběhu večera samozřejmě zaznělo i několik skladeb z té letošní - The electric age. Poslední známé složení je podle důvěryhodných zdrojů následující: zakládající členové Bobby ‘Blitz’ Ellsworth - vokály a D. D. Verni - baskytara, dále pak Dave Linsk - sólová kytara, Derek ‘The Skull’ Tailer - rytmická kytara a Ron Lipnicki - bicí.
Overkill jsem shodou okolností viděl dva dny před tímto koncertem na Metal Invasion v německém Straubingu, kde jsem se náhodou vyskytoval, a musím říct, že tam předvedli tak skvělý výkon, že jsem se těšil až je pozítří uvidím znovu. Právem.
V čase 22:05 pódium potemnělo, za bicí usedl bubeník a začal vybubnovávat začátek první skladby do modrých a zelených rytmických probliků reflektorů. Následovalo odklepání začátku na činel a do zeleného světla vstoupila trojice kytaristů, která společně spustila první úderný riff. Do následného rozjezdu pak naběhl frontman Bobby a zavěsil se na stojan, načež společně vyšvihli první skladbu večera COME AND GET IT (album The electric age), jejíž úderná bezvokální pasáž byla v koncertním podání vylepšena o hejovačku fanoušků.
Co se frontmana Bobbyho týče, má neuvěřitelnou zásobu energie, a ve svém věku jako frontman nepochybně strčí do kapsy spousty o generaci mladších frontmanů. V průběhu koncertu jsme se samozřejmě dočkali jeho spontánní gestikulace a efektních kousků se stojanem na mikrofon, zejména pak typické libůstky odejít při delších bezvokálních pasážích z pódia, těsně před jejich skončením se rozeběhnout ke stojanu s mikrofonem, opřít si ho o nohu (stále je řeč o stojanu) a začít zpívat přesně s doběhnutím, což působí velice akčně. Tento charismatický šlachovitý týpek se tedy za celý koncert něco naběhá.
Bez přerušování a proslovů rozjeli do záplavy červenožlutých světel druhou skladbu s názvem BRING ME THE NIGHT (album Ironbound). V její mezihře Bobby samozřejmě odešel z pódia, tentokrát však sprintování k vlastnímu středovému mikrofonu neproběhlo. Prostě se náhle vynořil u krajního kytaristova mikrofonu, dal krátký popěvek a opět kamsi zmizel.
Následovalo potemnění pódia a modré nasvícení, které po celý koncert provázelo Bobbyho promluvy k fanouškům. Na konci této první promluvy ohlásil Bobby třetí skladbu s názvem ROTTEN TO THE CORE (album Feel the fire). V jejím průběhu to náhle overkilníci zasekli, nechali se od fanoušků vykotlit a jeli dál.
Další skladbou doprovázenou v začátku palbou bílých světel byla IT LIVES (album From the underground and bellow). Po přechodu do údernější pasáže pozvedl Bobby stojan vysoko nad hlavu a už to tam tlačil nanovo. V dalším modrém proslovu pak ohlásil skladbu ELECTRIC RATTLESNAKE (album The electric age), v jejíž mezihře odešel a za jeho nepřítomnosti proběhla fanouščí vytleskávačka.
Následoval odpočet bicmena ve žlutém světle a stará klipovka HELLO FROM THE GUTTER (album Under the influence). V úvodním rozjezdu této skladby si hodil Bobby stojan na záda a těsně před vokálem ho za konec efektně vyzvedl vysoko do vzduchu. Refrény v této skladbě s ním samozřejmě dala i spousta fanoušků.
V další modré pauze proběhla spontánní skandovačka ‘Overkill’, která byla následně odměněna skladbou IRONBOUND (album Ironbound), rozjetou za doprovodu modrobílého osvětlení. Z dalšího modrého proslovu s bílou bodovkou na Bobbyho jsem zachytil otázku, jestli chceme více shitu, což všichni samozřejmě chtěli.
Následovala jízda s názvem SAVE YOURSELF (album The electric age) a po ní do tmy intro skladby THE WAIT - NEW HIGH IN LOWS (album W. F. O.) s nadávacím hlasem předznamenávajícím jak jinak než volnější skladbu The Wait - New High in Lows. V průběhu této odpočinkové úderky si pak Bobby omotal šňůru od mikrofonu kolem krku a pozvednutím paže simuloval sebeoběšení.
Další modrý proslov a ohlášení THUNDERHEAD (album Bloodletting) - úderné skladby linoucí se z pódia k uším fanoušků za doprovodu žlutých a zelených světel.
‘Vypili jsme nějaký pivo, rozbili nějaký hlavy, jsme old school!’ zvolal Bobby po krátké předmluvě, takže nebylo žádným překvapením, že následující skladba nesla název OLD SCHOOL (album Relixiv). V její mezihře pak proběhla představovačka členů kapely a po jejím skončení pro změnu skandovačka kapelového názvu.
‘One more?’ zeptal se Bobby. Jistěže ‘more!’. Na to konto se rozjela do žlutočerveného světla vybrnkávačka postupně přecházející do úderky a WHO TENDS THE FIRE (album The years of decay).
Po hlášce o matkoprzničích byla ohlášena další skladba - IN UNION WE STAND (album Taking over), v níž si fanoušci s kapelou zazpívali refrén a to s bicími i samostatně. Do vazbení kytary pak proběhl další krátký proslov předznamenávající šlapárnu ELIMINATION (album The years of decay), jejíž název si samozřejmě v refrénu zařval nejeden fanoušek.
Když Elimination odeznělo, kapela odešla a pódium potemnělo, rozjela se skandovačka fanoušků přivolávajících hochy z Overkill zpátky. To se po nějaké době skutečně stalo a odměnou za pozitivní ohlas byl první přídavek COMA (album Horrorscope) začínající vybrnkávačkou do bílých pátraček. Skladba se postupně rozjela do slušného nářezu doprovázeného zelenými světly a vylepšeného kolektivní hejovačkou v mezihře. Po odeznění comatu zaujal Bobby fakírský postoj (rozuměj heroická pozice s rukama pozvednutýma do fakáčů), párkrát vyzval fanoušky, aby si s ním zafuckovali a zařvali ’Fuck you!’, načež rozjeli druhý přídavek s názvem jak jinak než FUCK YOU (album Rock city).
Pak už zpocení Overkill jen poděkují, zamávají a nenávratně mizí z pódia kamsi do zákulisí na zasloužený odpočinek. Co se jejich výkonu týče, nechápu, jak můžou s takovým nasazením odehrát devadesátiminutový koncertní set. Nejvíc si zasportoval samozřejmě Bobby, který na konci koncertu vypadal, jakoby vylezl ze sprchy, u ostatních pak bylo nasazení jasně patrné z výrazu a razance hry, prostě je na první pohled zřejmé, že si koncert náležitě užívají. No a co se týče zvuku, i tento jinak velmi vydařený večer mi potvrdil, že míň je někdy víc. V tomto případě by nebylo od věci ubrat na hlasitosti a docílit tak konkrétnějšího zvuku, jako tomu bylo u předkapel. Nebyla to však žádná koule a jak se lze dočíst výše, atmosféře to rozhodně nijak neubralo.
Závěrem musím říct, že Overkill zrovna naposlouchané nemám, ale oba zhlédnuté koncerty mě natolik nadchly, že se do průzkumu jejich repertoáru dám jakmile to bude jen trochu možné.
No nic, konec akce ve 23:40, akorát stihnout obě poslední metra. Skvěle načasováno.
TOPlist