Rocklina.cz - Report k akci Heidenfest 2012 ze dne 27.10.2012 napsaný uživatelem karvak

Report k akci Heidenfest 2012 ze dne 27.10.2012 napsaný uživatelem karvak

Festivalový večer, nabitý divácky atraktivními kapelami, otevřel o půl sedmé vítěz soutěže Rock The Nation Award 2011 – mladá italská folkdeathmetalová kapela Krampus, vzniknuvší v roce 2010 a představující letos svou první desku s názvem Survival of the Fittest.
Po atmosférickém synth-intru nastoupila osmice mladých muzikantů se zastoupenými klávesami, houslemi a píšťalou. Vlastní pódiové dekorace zřejmě prozatím nemají, takže prostor za nimi a na stojplachtách zdobil festivalový motiv hlavy vikinga se zkříženými meči. Začali rychlou growlovou záležitostí BEAST WITHIN s kolektivními headbangy v úderných pasážích. V druhé volnější skladbě REBIRTH je píšťala občas vyměněna za dudy a v úderných pasážích jede celá kapela halfbodybang a to včetně pištce přímo při hře, což působilo velmi živelně a efektně. Ve třetí skladbě KRONOS’ HERITAGE pak pištec pro změnu chytal kytaristovi na krku akordy (na krku kytary, samozřejmě) a pak s ním při tom navíc pařil v tandemu. Hromadná sychropařba probíhala průběžně napříč skladbami, takže nemohla chybět ani v metalcorově znějící mezihře následující REDEMPTION. Pátá skladba THE BRIDE začala balalajkou jako cajdáček, postupně se však objevily i údernější pasáže na které si pak balalajkující pištec bral i flétnu. Před poslední skladbou THE SEASON OF REVENGE vyzval frontman přítomné k wall of death, ale chytl se jen úplný předek přímo pod pódiem. Na závěr půlhodinového setu odměnili fanoušci tuto kapelu lesem hornů a musím říct, že i mě osobně Krampus hodně bavili, jak hudebně tak pódiovým projevem a image.

O přestávce byla vyvěšena velká plachta se sekyrkovým nápisem a zlým kníratým čmelákem a vystaveny dvě stojplachty se šestikončetinovým muscule-čmelákem. Oboje předznamenávalo zábavnou ujetou show, což se posléze potvrdilo a to jak pódiově tak hudebně.
Ve čtvrt na osm totiž k následnému čtyřicetiminutovému setu nastoupila kapela, která vzešla z norského Osla, a to Trollfest. Svůj folk metal valí už od roku 2003 a aktuální z jejich pěti vydaných desek nese název Brumlebassen.
Na pódiu se rozsvítilo modré světlo a zaznělo krátké klasické intro O fortuna, které přešlo do druhého odlehčujícího intra Intermission, doprovázeného fanouščí vytleskávačkou. Po té nastoupila sedmičlenná tlupa s tykadly a černým makeupem ve formě trojuhelníku, biohazardu a podobných čmeláčích vychytávek. Frontman zašel s image ještě o něco dále a vyšperkoval celou show kostýmem čmeláka.
Co se nástrojového zastoupení týče, v trollfestí sestavě se kromě klasických metalových nástrojů využívá saxofon a akordeon, přičemž hráč na druhý ze zmíněných nástrojů mezi hraním hojně používal tamburínu. A co se týče zvuku, přišel mi méně zřetelný než měla první kapela.
Jako první zazněla skladba DEN APNE SJO. Pak přišla na řadu skladba BRUMLEBASSEN, v níž jsem zaznamenal speciální bílá světla se žlutým pruhem uprostřed a také proběhla i nezbytná hejovačka. Ve třetí skladbě BRAKEBEIN odložil frontman nepohodlný kostým s křidélky a takto nalehko odvokáloval všechny následující skladby počínaje ILLSINT. Před další skladbou pak předskandoval několikrát dokola slova z názvu následující skladby ’Trinken’ a ’Troll’, čímž jasně předznamenal, že následovat bude skladba TRINKENTROLL. Název skladby si pak fanoušci po úvodním nácviku zařvali i v refrénu.
Po té nám frontman pochválil pivo a připil na zdraví, což se setkalo s ohlasem a hromadným přípitkem. Následovala skladba KARVE, následná tleskačka a výzva k pitování před další skladbou – DER JEGERMEISTER, v níž místo akordeonu zazněla balalajka.
Pit však prozatím proběhl jen menší a to úplně vpředu. Po předposlední skladbě RUNDT BALET, ke konci koncertního setu proběhla spontánní skandovačka ’Trollfest’a při závěrečné HELVETES HUNDEN GARM trefily frontmana na rozloučenou hned dva kelímky se zbytkem piva, což mě utvrdilo v tom, že večerní vycházky by se chovancům rozličných léčeben neměly udělovat masově a bez rozmyslu. Trollfestí set nakonec uzavřelo akordeonové outro s pokřikujícícm podnapilcem.

O další přestávce přišlo znovu na řadu vyvěšování velké plachty, tentokrát s nápisem a vlky, a také další výzdoba pódia jednak dvěma stojplachtami taktéž s vlky a jednak stojany na mikrofon s černými řetězy s kapelovým logem.
Deset minut po osmé nastoupil v černém ošacení a s tradičním černočerveným makeupem do modře nasvíceného intra německý Varg se svým pohanským metalem. Krátce k této kapele – vznikla v roce 2005 a natočila čtyři desky, z toho jednu v tomto roce. Tato aktuální deska nese název GUTEN TAG, stejně jako první skladba, kterou jsme na jejich vystoupení měli možnost slyšet.
Druhá skladba SCHWERTZEIT začala ve světle červeném a skončila ve světle bílém. Po ní frontman pozdravil všechny přítomné a zeptal se, jestli jsou připraveni bojovat na jejich straně. Většina samozřejmě byla, našel se však i kdosi odhodlaný bojovat proti Varg, protože na pódiu přistál zpola plný kelímek piva, jako tichý důkaz toho, že blbost některých fanoušků nezná hranic. Jako třetí zazněl ANGRIFF, laděný do zelené a bílé barvy. Po jeho skončení se frontman dotázal, jestli jsou fanoušci ready na circle pit, načež se za modrého nasvícení rozjela skladba HORIZONT, v níž jsem zaznamenal vrtuli v provedení bubeníka. Následně se po ztemnělém pódiu rozeznělo další intro – Jagd, které bylo předznamenáním další skladby WIR SIND DIE WÖLFE. Do jejího rozjezdu zařval frontman cosi jako ’A budeme řvát!’ v důsledku čehož proběhla do refrénu skandovačka názvu skladby. V průběhu vlčí skladby byl také z pódia vyveden jeden ilegálně proniknuvší fanoušek. Po hromadném potlesku přišla výzva k rozdělení na smrtící zídku a následně k velkému pitu. Do červeného a žlutého světla pak zazněla zpočátku volnější posléze šlapavá skladba BLUTAAR. Zaznělo zvonění zvonu, frontman bere do rukou kytaru a do bílého světla pak kapela svorně rozjíždí volnější úderku WAS NICHT DARF, která zněla ve třech kytarách správně masově, což bylo oceněno v průběhu hned několika hejovačkami. Na další skladbu A THOUSAND EYES nastoupil frontman kapely Korpiklaani Jonne Järvelä v triku Varg a vypomohl s vokalizováním na střídačku. Před závěrem setu pak ještě zazněla červeně laděná skladba ROTKAPPCHEN s nějakou tou hejovačkou.

Ve 21:20 nastoupila k hodinovému setu u nás velmi populární kapela Korpiklaani, kterou jistě není třeba příliš představovat. Pro jistotu doplním, že se jedná o finskou folkmetalovou formaci vzniknuvší v roce 2003 a mající na svém kontě osm desek se spoustou veselých hitovek vhodných servírovat zejména k pivu a vínu. Aktuální deska z tohoto roku nese název Manala a v jejím duchu bylo pro tento koncert vyzdobeno pódium - na zadní straně backplachta se starým parůžkovým druidovikingem a ohnivzdornou labutí v lávě, vpředu pak hned čtyři stojplachty s taktéž lávovým motivem. Co se týče sestavy, zůstává z větší části nezměněna; jediná personální změna, kterou jsem zaznamenal už na letošním Masters of rock, je na pozici houslisty.
Z aplausu, který se rozpoutal po setmění bylo zřejmé, kdo je hlavním headlinerem tohoto večera. Současně se rozeznělo typické houslově skotačivé intro tak, jak ho z koncertů této kapely známe. Rozsvítila se červená světla a rozjela tleskačka do rytmu. Zasedl bubeník a nedlouho po něm nastoupil zbytek kapely, a to celý najednou. Frontman Jonne Järvelä vběhl na pódium jako poslední a to překvapivě bez kytary, u čehož zůstalo až do konce koncertu. Netuším, jestli jsou na vině zdravotní problémy nebo potřeba více prostoru pro taneční vsuvky, a zda je tato změna trvalá se můžu jen dohadovat. Ať tak či onak, pozvedl stojan obouruč nad hlavu, načež se rozjela první skladba v tanci červených a bílých světel - TUONELAN TUVILLA. Po jejím skončení začala rovnou beze jediného slova JOURNEY MAN a to s rozjezdem v zeleném dýmovém oparu. Jako třetí přišla na řadu skladba UNIAIKA se světlem bílým, znovu bez komentáře tentokrát však s ohlášením názvu. Že má frontman Jonne bez kytary mnohem víc prostoru skákat a tančit, je vidět na první pohled a nejen v této skladbě.
Přichází na řadu další skladba JUODAAN VIINAA, v jejímž začátku pódium zalilo červené světlo a frontman se tak trochu proběhl. Následné ’Laj-laj-laj’ v refrénu si pak dal téměř celý sál.
Po ohlášení volnější skladby KIPUMYLLY proběhla skandovačka ’Vodka’, na straně kapely však zcela bez reakce a bez odezvy. Fanoušci se dostávali do varu, v mezihře dali další vytleskávačku a po skončení přidali další skandovačku ’Vodka’ opět bez odezvy. Následoval houslový cajdáček v bílém světle - SUMUSSA HÄMÄRÄN AAMUN a dále skladba METSÄLLE. Po jejím skončení zůstal na pódiu osamělý houslista, zeptal se, jak se máme, načež zasedl a procítěně vyšvihl našláplé sólo, odměněné zaslouženým aplausem. Pódium se přebarvilo do zelena a rozjela se instrumentální skladba VAARINPOLKKA, v níž houslista opět zazářil, tentokrát jako maxipařič, když zvedal housle nad hlavu do rytmu se současným vykopáváním (samozřejmě v pasážích, kde zrovna nehrál). Pak nastoupil i frontman Jonne, předzpíval začátek skladby VIIMA, a po té společně pokračovali za svitu červených světel a to nečekaně za vydatné pomoci trollfestího saxofonisty a balalajníka. Pak byla bez řečí a komentářů ohlášena další skladba METSÄMIES vizuálně laděná do bílomodré. Po ní přišel krátký proslov a následná skandovačka ’Vodka’, opět zcela bez komentáře. Namísto požadované vodky byla ohlášena další polka, tentokrát IEVAN POLKKA, kterou si dal Jonne nakloněn nad natahujícími se fanoušky, jakoby se jim snažil zazpívat do ouška. Další skladba RAUTA byla v tanečním duchu, takže proběhl i nějaký ten taneček se stojanem. Poslední skladba večera PELLONPEKKO začala houslemi a harmonikou, frontman odešel a toho večera už jsme jej zpívat neslyšeli. Vrátil se už jen rozloučit, protože překvapivě následovalo představování kapely a konec. Závěr instrumentální skladbou mě tak trochu překvapil, stejně jako fakt, že tohoto večera nezazněla ani jedna z notoricky známých hitovek. Další skandovačka ’Vodka’ proběhla opět naprázdno do outra po odchodu kapely.
Podrženo sečteno hitovky jako Beer Beer, Vodka, Happy little boozer ani Hunting Song sice překvapivě nezazněly a celý koncert byl oproti ostatním, které jsem měl v minulosti možnost shlédnout, spíše ve volnějším úderném duchu, nicméně z atmosféry bylo zřejmé, že se fanouškům tento set líbil a dobře se při něm bavili.

Jako poslední nastoupil deset minut před jedenáctou finský WINTERSUN – melodický death metal se symfonickými prvky. Tato kapela vznikla v roce 2004 a natočila dvě desky, z čehož jedna vyšla v roce vzniku a druhá, nesoucí název Time I, spatřila světlo světa v tomto roce. Protože se jedná o čtveřici s vokalizujícícm kytaristou, stali se tito seveřané nejméně početným tělesem tohoto večera.
Stejně jako jejich předchůdci měli i Wintersun pódium stylově vyzdobené. Za zády jim už o pauze byla vztyčena velká backplachta s logem a zimní krajinou v duchu aktuálního alba a vpředu postaveny dvě stojplachty s tímtéž motivem. Ve stejném designu měli i blány na kopácích s logovým W.
Když se po ztemnělém sále rozeznělo intro WHEN TIME FADES AWAY, ze čtyř stojanů se rozsvítila malá světla do davu pod pódiem a rozjela se hejovačka fanoušků. Bílé světlo nasvítilo plachtu, do vygradované pasáže zasedl bicmen a na konci pohodového začátku nastoupila zbylá trojice. Ta se pak současně se záblesky světel do davu fanoušků přidala do intra dynamickými kytarovými nástupy. Zvedl se les hornů.
’Are you with me?’ zeptal se frontman kapely Jari Mäenpää. Po kladné odezvě následovala první skladba vystoupení SONS OF WINTER AND STARS za doprovodu bílých světel. Do jejího rozjezdu se přidala další hejovačka, v mezihře pak světlo pohaslo, deset bílých bodovek se zaměřuje na frontmana a po chvíli šlapárna pokračuje. V průběhu jsme se dočkali i zdvojených nalaufovaných sól.
Po doznění první skladby jsme se obvyklého uvítacího proslovu nedočkali, frontman Jari prostě ohlásil druhou skladbu a vzápětí jí sám rozjel – LAND OF SNOW AND SORROW. Tato pomalá úderná skladba si přímo říkala o další hejovačku a tak se také stalo. Stejně jako v ostatních skladbách se do sborů zapojila celá trojice kytaristů.
Frontman se obrací zády a provádí rychlé doladění kytary, aby byl připraven do dalších akcí. Další skladba začala zvolna s další přidruženou hejovačkou a po té přešla do následné sypačky – WINTER MADNESS. Po otázce zda budeme zpívat následovala pomalá skladba DEATH AND THE HEALING do zelených světel, v níž fanoušci společně melodizovali s kytarovou linkou a do mezihry přidali další tleskačku. Další rychlé doladění a následná předehra s hejovačkou, po níž se zabodly bílé bodovky do frontmana rozjíždějícího při tom další skladbu – TIME.
Pódium potemnělo a po chvíli jej ozářilo tlumené červené světlo naznačující, že by ještě nějaký ten přídavek mohl zaznít. Sálem se rozezněla skandovačka ’Wintersun’ a po chvíli již ze stále ještě temného prázdného pódia zazněl sem tam náhlý sjezd na kytaru. Znovu usedl bicmen následován zbytkem kapely a společně rozjeli palbu BEYOND THE DARK SUN. ’Jste úžasný, milujeme vás. Chcete ještě?’ zazněla Jariho otázka (samozřejmě v angličtině). Nebylo překvapením, že všichni chtěli a tak přišla poslední skladba večera – STARCHILD.
Konec o půlnoci, tak akorát stihnout nějakou tu poslední drožku.
TOPlist