Rocklina.cz - Report k akci Septicflesh (grc) ze dne 20.05.2013 napsaný uživatelem karvak

Report k akci Septicflesh (grc) ze dne 20.05.2013 napsaný uživatelem karvak

Když jsem dorazil k Nové Chmelnici, uvnitř se už o sto šest vyhrávalo. První kapela – holandští DESCENDING začínala nečekaně už v 19:30 a jako jediná hrála pouze půl hodiny. Protože se ke mně tato informace tak nějak nedostala, z prvního setu jsem slyšel jenom poslední skladbu.
Na zadní straně pódia už v těch chvílích visela plachta s ukřižovaným mrtvolníkem ze septického masa, s logem a nápisem ’The great mass’. Návštěvnost nebyla špatná - sál byl opticky zaplněn. Prostě takový ten stav, kdy je dobrá atmosféra, ale návštěvníci si navzájem nestojí na nohách ani nevisí na zádech.
Co se týče úvodní čtveřice se zpívajícím basmenem - působili dojmem nešetřících se úderníků. Ještě na závěr setu úderně hráli a neméně úderně pařili, do čehož jejich bicmen, sem tam vyšvihl nějakou tu progresivní parádičku.

Jako druhá nastoupila symfoblacková kapela CARACH ANGREN, taktéž z Holandska.
Rozeznělo se atmosférické intro s tajemným ťukáním, deštěm, monologem a smyčcemi. Zatímco si usazený bicmen pustil za účelem osvěžení ventilátor, kytarista a klávesák s blackovým facepaintem se postavili zády a společně vyčkávali na konec intra. Protože trojčlenná sestava v tomto složení není zrovna typická, čekal jsem, že ještě někdo dorazí, ale nestalo se tak. Místo toho se klávesák, uzavřený za ohrádku ze dvou keyboardů, do symfonického začátku přidal palbou na klávesy a posléze se rozjela sypačka ve které se kytarista projevil u mikrofonu zdařilým murmurem.
Carach Angren záhy předvedli, že jsou netypičtí nejen svou sestavou, ale i stylem a atmosférou skladeb. Absence basy byla sice trochu znát, ale pravdou je, že black není o base, a navíc tento nástroj zdařile zastupovala kombinace nahuštěného kopáku, klávesových ploch a sedmistrunné kytary. Skladby zněly místy progresivně, kromě blastových sypaček, v nich zazněly pasáže úderné a doomové s četnými melovyhrávkami.
Hrající vokalista sice stojí většinu času u stojanu, ale ve srovnání se spoustou jiných hrajících vokalistů je akční a jeho místy až psychotický projev procítěný. Skladby uvádí murmurově se zápalem a důrazem na atmosféru. Společně s klávesákem pak doprovázejí svůj projev temnými grimasami a vydatně hornují.
Vůbec jsem měl celkově ten dojem, že atmosféra je jejich prioritou. U jedné skladby nastoupil frontman v masce a bez kytary, pouze s mikrofonem v ruce. Posléze, jak do klavírního pekelnicky znějícího intra, tak podobně laděného zbytku skladby, chodil po pódiu a pařil, závěr pak vylepšil předvedením Ježíše.
Po celou dobu bylo vidět, že i přítomné pod pódiem kapela zaujala a na konci jí po zásluze odměnili dlouhým aplausem.

Jako třetí nastoupili FLESHGOD APOCALYPSE z Itálie, kapela, s níž jsem měl asi dvakrát tu čest na letních festivalech, kde mě od pohledu zaujala zejména svým projevem a zombie-image. Předesílám, že obojího se mi od nich dostalo i na této klubové akci v míře nemalé.
Nástroje si, jak už to tak u klubovek bývá, zvučili sami už s facepaintem, prozatím však bez typických fraků a v mikinách. Říkal jsem si, jestli na klubovce nakonec nenastoupí takhle v civilu, jak to některé kapely dělají, ale nezklamali.
Na levé straně pódia bylo už v těch chvílích připravené piáno, které by se mi před každým koncertem po schodech stěhovat vážně nechtělo, ovšem výsledný efekt spolu s ostatním zmíněným opravdu stojí za to.
Konečně se rozjelo hučící apokalyptické intro, bicmen usazený na pozici odhodil mikinu a pozdravil všechny přítomné. A už nastupuje do tmy za strohého blikátka zbylá čtveřice v umazaných a potrhaných košilích a fracích. Jakoby právě opustili své chladňoučké pelíšky rakvičkového charakteru a přišli se s námi podělit o své mrtvolné zážitky. Tak to má být.
Symfointro postupně přešlo v luxusní nástup, který mě už sám o sobě naprosto strhl. Sypačka, dlouhý řev frontmena na středu, divoce roztočené vrtule jeho spoluzombíků po stranách, ke kterým se posléze přidal. Rozjezd ve stylu brutálně symfonického deathu byl natolik strhující, že se pod pódiem okamžitě rozjela hromadná hejovačka.
Lysohlavý zombie-pianista procítěně piánuje, zombie-basmen vpravo zpestřuje vysokými melodickými vokály. A k tomu všemu celá zombie-trojice na kraji v čele pódia společně dotváří atmosféru apokalypsy sborovým řevem.
Promyšlená je i hra se světlem - při melovokálech pódium potemní a na vokalizujícího basmena se zaměří strohé bodové světlo. Při uvádění skladeb se totéž děje kolem frontmana.
Recitál do piána a rozjezd do úderné pasáže. Otočit zády, do znějícího akordu s vazbením, napít se a zpátky k hoblování. Další a další sypačka s divokými vrtulemi a symfopodkladem.
Intro sborových popěvků z kostela, rozjezd s hejovačkou do dohry romantického klavíru a ohlášení poslední skladby.
Na závěr si Fleshgodi vyžádali aplaus pro Septiky a vyšvihli další skladbu s klavírem a procítěnými zpěvy. Za romantického klavíru pak zombie-trojice odchází, aby se posléze ještě jednou vrátila uklonit spolu s ostatními. Pro mě jednoznačně úžasný zážitek a nejlepší set večera.

Na strany pódia byly umístěny dvě stojplachty se zombíky na kříži a na střed mikrofonový stojan se světlým chapadlovým ornamentem připomínajícím chobotnici.
Konečně světla pohasla a v sále zavládla úplná tma. Jen jeden slabý reflektor nepřestával spoře osvětlovat již připravenou plachtu headlinera večera – symfodeathový SEPTICFLESH z Řecka.
Rozeznělo se hučivé intro do kterého se po chvíli přidal dívčí zpěv. Za bicí usedá bubeník a rytmizováním kopáku vyzývá fanoušky k úvodní hejovačce, ke které se po chvíli přidává rytmizováním na celé bicí. Po té přichází frontman následován ostatními, pozvedne jako pozdrav kytaru a společně rozjedou první palbu o upírovi z Nazarethu s příznačným názvem THE VAMPIRE FROM NAZARETH. Po jejím skončení a výzvě k ukázání ’fuckin horns’ se rozjela druhá skladba – palba COMMUNION, v jejíž symfonické mezihře se na výzvu ’let me see horns’ znovu zvedl les hornů.
Pódium zcela potemnělo s jedinou výjimkou – bodovým reflektorem zaměřeným na frontmanovu tvář. Následuje pár slov na úvod a uvedení třetí skladby s názvem A GREAT MASS OF DEATH. Kapela se rozklátila v následujícím úderném rytmu.
Na konci skladby znovu zavládla tma, kapela se obrátila mlčky zády a rozezněla se další hejovačka. K tomu se přidala dunivá mezihra jako intro další skladby a to volnějšího kousku VIRTUES OF THE BEAST.
Po závěrečném lesu hornů znovu zavládla tma, zvýrazňující nasvětlení frontmana a po uvedení skladby UNBELIEVER se na odpočet rozjela sypačka.
I další skladba byla uvedena do tmy, následoval rozjezd kláves a přidaného kopáku s následnou hejovačkou – PYRAMID GOD. Další hejovačka v této úderné skladbě přišla v půlce skladby a to do volné mezihry s intimním osvětlením.
A další skladba se jmenuje… frontman nedořekl a dvakrát napověděl fanouškům ’Lovecrafts’, aby společně doplnili název o ’death’.
Po té s rozpaženýma rukama nehybně vyčkal rozjezdu a přidal se, aby společně s ostatními dal LOVECRAFT’S DEATH. Na konci skladby pódium znovu potemnělo a rozeznělo se odbíjení hodin, po němž frontman poděkoval a uvedl další skladbu s názvem OCEANS OF GREY. V jejím úvodu skladbu fanoušci ocenili další hejovačkou.
Po té celá kapela opustila pódium, tedy kromě bicmena, který posléze potěšil přítomné super sólem s divokou vrtulí ve finále.
Když se ostatní vrátili na pódium, následovalo suché ohlášení skladby WE THE GODS.
Začátek další skladby byl o něco efektnější. Tma, hučení, skandovačka názvu, děkovačka a jeho ohlášení uvedení PERSEPOLIS. Zkraje proběhla výzva k zídce smrti, ale chytlo se jen pár lidí vepředu a k tomu malý moshík. Prostě jedna ze chvil, kdy je pro diváka zábavnější poslouchat než se moshovat. Ještě jedna masová hejovačka do symfomezihry a odchod z pódia.
Přítomní samozřejmě nenechali nic náhodě a rozjeli vyvolávačku s vytleskávačkou. Odměnou za věrnost jim byl posléze přídavek ANUBIS. Frontman vyhlásil jednu předchozí kapelu po druhé a po jejich ocenění ze strany fanoušků ohlásil poslední skladbu FIVE-POINTED STAR.
Odcházel jsem po půlnoci na noční tramvaj s více než dobrými dojmy z velice vydařeného večera. Jak už jsem zmínil, kromě nadšení z fleshgodí apokalypsy jsem si odnesl dobrý pocit z headlinera, který rozhodně splnil mé očekávání, a dalších dvou kapel, které pro mě zůstávají dobrým tipem na příští metalové matiné.
TOPlist