Rocklina.cz - Report k akci Metalgate Czech Death Fest 2014 ze dne 12.06.2014 napsaný uživatelem karvak

Report k akci Metalgate Czech Death Fest 2014 ze dne 12.06.2014 napsaný uživatelem karvak

Po krátké procházce kosteleckým lesem mě za plotem Broďáku stejně jako vloni přivítala řada bývalých kmenů přetvořených na vyřezávané postavičky z českých pohádek, tentokrát v ještě větším počtu a navíc nabarvených (jmenovitě Rákosníček, Ferda mravenec, Křemílek a Vochomůrka, víla Amálka a motýl Emanuel… jsem to ale infantilník). Při kraji areálu, v místě kam koncertní hluk zasahoval minimálně, pak stála voliéra s kočkou a třemi koťaty, kam posléze nejeden hudební fanoušek v dobrém rozmaru sem tam zaskočil na zvířáky udělat nějaké to ’ňu-ňu-ňu’. Tolik k malým změnám zjevným hned za branami.
Předpovědi počasí byly stejně jako vloni takové všelijaké – chladno a polojasno s přeháňkami, a k tomu již asi tak týden panovala takřka tropická vedra, takže bylo jasné, že jednou to přijít musí. Ovšem ne teď, ne tady. Místy se sice nepříjemně ochladilo, ale s nějakou tou mikinou a teplejším spacákem to bylo na pohodu. Déšť se tomuto festivalu prostě i letos tak nějak vyhnul. Ale to tak trochu předbíhám.
Ani letos samozřejmě nechyběly stánky s merchem a co se jídla týče, k dispozici byla areálová restaurace a několik stánků s jídlem; zaznamenal jsem například stánek Mexická restaurace nebo Hell kitchen, k dispozici byla jídla jako buřtguláš, tlačenka, naložený hermelín, palačinky, klobásy, langoše a nechyběla ani vepřová pečínka na ohni. Vše za velice pohodové ceny.
Další věc, která mě jako odpůrce europiv ne poprvé velice oslovila, je tradiční festivalové pivo Primátor; v záplavě produktů z velkých pivovarů kralujících velkým festivalům je to každoročně velmi příjemná změna. Příjemný je i poměr cena-výkon; Primátor zde jednak nabízí hned pět druhů piv plus jedno nealkopivo, což je samo o sobě přinejmenším netradiční, a navíc za ceny více než lidové. V nabídce byla desítka za dvacku, jedenáctka za dvaadvacet, dvanáctka obyčejná, tmavá nebo pšeničná za pětadvacet. Navíc s cca půlročním předstihem proběhla akce Na festival s Primátorem, kdy byla možnost za každou navštívenou akci ze seznamu Metalgate obdržet razítko do průkazky a posléze zde na festivalu pro změnu za každé razítko obdržet jedno pivo zdarma.
Festival tedy oproti minulým ročníkům nijak výrazně nezdražuje a ani letos nebyl problém se celý víkend opíjet i stravovat přímo v areálu festivalu.
První malou festivalovou změnou (pro návštěvníky festivalu spíše kosmetickou) bylo pojmenování stage jako David Laboga stage; Tortharry se totiž stali oficiálně kapelou, kterou bude tato firma plně podporovat. Druhou změnou, a to o poznání větší, je délka konání festivalu. Tento rok byl festival totiž poprvé třídenní, nebo chcete-li, s ohledem na hrací časy - dvoudenní s večírkem pro nedočkavé. Pokud jsou moje informace správné, důvodem je posunutí závěru koncertování v obou dnech do dřívějšího času kvůli nočnímu klidu, z čehož vyplynul přesun přečnívajících kapel na čtvrteční večer. Na programu čtvrtečního večera, který začal od pěti hodin na David Lagoba stage, tedy bylo pět kapel a to v tomto pořadí: grindově hopsavé Eardelete z Hradce Králové a deathcore 7 Sins of Surviving z Prahy po půlhodině, deathgrindová klasika Fleshless z Děčína a symfonický metal z Prahy Return to Innocence (oboje 45 minut), a nakonec hodinový zážitek z maligního tumoru v podobě crustu Malignant Tumour z Ostravy. Konec kolem desáté hodiny.
Den po té nastala trojnásobně magická konstelace - dlouho očekávaný pátek třináctého nešťastný to den a navíc úplněk. Co z toho vyplývá? Asi nic.
Druhý festivalový den začal v patnáct hodin a odstartovali ho energičtí crossoverově metalcoroví Shadow Area ze Strážnice. Pod pódiem bylo zkraje prázdno, ale jakmile se rozezněly první akordy, fanoušci se začali rychle scházet. První čtveřice kapel měla hrát v půlhodinových setech, třetí ze jmenovaných, slovenští Hecate, však z line-up kvůli enormnímu zpoždění zcela vypadli. Jako druhá tedy vystoupila hc metalcorová kapela Primary Resistance z Ostravy a po ní původně čtvrtá ohlášená thrashdeathmetalová záležitost Awrizis z Havířova.
Primary rezistence zahráli svůj syrový podladěný thrashened core taktéž s nemalým zápalem. V průběhu tohoto setu se na straně pódia zjevil v notně nakrémovaném stavu jakýsi týpek, na jehož adresu zaznělo z úst frontmana postupně asi toto: ’To je náš druhej zpěvák... Je to démon... Pojď zpívat... Ne?... Srabe.’
Lidí pod pódiem ještě přibylo a posléze se na pařiče, pérovače a ve šlapavějších pasážích i vrtulníky Awrizis vpředu rozjíždí první pořádná pařba.
Následovaly třičtvrtěhodinové sety kapel Ascendancy ze Vsetína, Six Degrees Of Separation z Ludkovice a Oranssi Pazuzu z Finska.
Ascendancy byla zajímavá klávesová avantgardně znějící progresivněmetalová pařba, jejíž příslušníci nastoupili do kouře v černých uniformách, každý s pruhem jiné barvy. Pod pódiem měli sice menší účast, protože žánrově na deathfest až tak úplně nezapadali, ale rozhodně se jednalo o záležitost na úrovni. Přesněji řečeno - instrumentálně nabušená šlapárna s častým zapojením rychlého dupce s melodickými kytarovými palbami a sóly, podbarvenými klávesami a navíc na pěkném zvuku.
Po delší pauze nastoupila před o poznání početnější obecenstvo za svitu světel a dýmání dýmu kapela s tradicí Six Degrees Of Separation, která byla velice pozitivně přivítána a posléze i rozloučena přítomnými diváky, kterým předvedla své staré známé (a samozřejmě i nové) thrashmetalovky.
Zaškatulkování finů Oranssi Pazuzu jako psychedelický black metal se záhy ukázalo jako velice výstižné. Pětice stanula zády v modrém světle za intra s hučením v záplavě dýmu, kterého bylo tolik, až se valil z pódia, a posléze rozjela bez úvodních uvítacích proslovů první skladbu vygradovanou vazbou s přechodem do červeného nasvícení. V tomto duchu se nesl celý koncertní set – ani slovo k fanouškům, žádné uvádění ani proslovy, prostě skladba za skladbou s recitály blackového skřehotavého murmuru a hojným prokládáním atmosférickými intry. Skladby zněly spíše monotónně a často obsahovaly dlouhé instrumentální pasáže s elektronickými pazvuky, ozvěnami a atmosférickými vybrnkávačkami, to vše na málo zkresleném a místy přebuzeném zvuku, hráno ve volných cestovních rytmech. Ve zmíněných efektech jim zdatně vypomáhaly hned dvoje keyboardy, jedny ovládané plnohodnotným klávesmenem a druhé klávesujícím kytaristou. Místy zazněly silně zkreslené rozvibrované vokály, v jedné pauze se pak rozezněl skřehotavý smích postupně se proměnivší ve zvuk kytary. Oranssi byli rozhodně zajímavý atmosférický zážitek; přišlo na ně plno lidí, ale pařilo se minimálně, je to přesně ten druh hudby u které stojíte s pusou dokořán a nasáváte atmosféru. Na konci při závěrečném vazbení pak prostě beze slova odešli, což se k této hudbě i odehranému setu výborně hodilo.
Následovala vítaná přiodívací pauza, protože se citelně ochladilo.
Po ní přišel na řadu netrpělivě očekávaný headliner Septicflesh z Řecka v hodinovém setu a následně dvě dojezdovky Forgotten Silence v délce 45 minut a Postcards from Arkham netradiční leč příjemný post rock z Havířova v délce 30 minut.
Po předem avizované delší pauze na přípravu se do intra s pekeleným hučením a duněním rozjela z kotle skandovačka. Do modrého světla s kouřem usedá bicmen a z nahrávky zazní jemný dívčí vokál – předehra ke skladbě The Vampire from Nazareth. Nastupují ostatní, frontman pozvedne pěst, fanoušci se přidávají a rozjíždí se první palba za rychlého blikání světel. Následné ’Are you ready for Communion?’ je zbytečná otázka, všichni jsou rozhodně ready, takže následuje druhá palba se sboristy v začátku a posléze v průběhu celé skladby – Communion, a to za převážně zeleného světelného doprovodu. Třetí skladba nesla název A great mass of death a pochází jak jinak než z alba The great mass. Další intrové hučení, domluva s bicmenem a ohlášení další skladby – Unbeliever ze staršího alba Sumerian Daemons. Následovala skákavka Pyramid God z The great mass, a posléze hned tři skladby z téže desky Communion - sypačka Lovecraft’s Death, We the Gods (se strobem do palebných pasáží a převažující světelnou červení do meziher) a jakmile z pódia zazněla akustická vybrnkávačka, mnozí černí už věděli, že je předznamenáním k pomalému údernému cajdáčku Anubis. Po jeho doznění se na frontmana zaměřily bodovky a byla vyhlášena poslední skladba - decentně začínající a v náhlou sypačku se přetransformující Five-pointed Star z The great mass. Outro je dohrávané s bicmanem, ostatní postupně odcházejí. S dozněním posledních tónů samozřejmě následovala vyvolávačka, po chvíli však přišel frontman a řekl, že by ještě rádi hráli, ale musí respektovat hrací čas. I takto bez přídavku byl tento set velice vydařený, atmosféra super, zvuk skvělý, všechno krásně zřetelné, prostě poctivá porce septického masa.
Zatímco se část fanoušků odebrala na autogramiádu, aby bez velkého čekání získali podpis Septiků, rozjíždí se cca ve 23:30 zajímavě znějící experimentální death metal Forgotten Silence z Brna - pětice s growlingem a klávesami ze samplů s technicky znějícími nářezy i volnějšími pasážemi, přičemž nechyběly ani pasáže disharmonicky a panicky znějící.
Poslední kapela se na tento festival hodila asi nejmíň ze všech zúčastněných. Skladby by se daly charakterizovat jako indie vybrnávačky s mluvením archetypovsky znějícího hlasu a šuměním moře na pozadí, nechybějí však ani pasáže na zkreslenou kytaru s rychlým kopákem. Celé beze zpěvu, jak je pro tento žánr obvyklé, a pokud jsem si dobře všiml, klávesy jely z nahrávky. I na ně přišlo ještě dost lidí, které neodradil ani náhlý výpadek proudu při druhé skladbě a to nejen na pódiu, ale i v hospodě a ve stáncích; nemít mobil tak si nevidím ani na pivo. Odešel jsem před koncem, protože pořádně přituhlo a byla mi zima, přestože jsem se byl předtím už dvakrát lehce přiodít. Cestou k satanu mě pak provázela kromě této příjemné pohodičky na dobrou noc ještě méně příjemná pára od pusy signalizující, že nabalení se do spacáku bude rozhodně na místě.
V noci, která byla na můj vkus velmi chladná, se zdálo být ticho a klid, ráno dopadly na satan nějaké ty kapky ale zatím pohoda.
Do sobotního chladného rána nám na snídani o desáté nejprve zahráli deathmetaloví hloubkově nagrowlovaní Cutterred Flesh z Karlových Varů, následováni thrashery Unborn z Prahy na které tradičně dorazila spousta lidí. Rozběhl se přitom i ranní běhací pit, prostě kvalitní pařba, u které přišlo i na přídavek. Obojí stejně jako u setů následujících po půlhodince.
Ranní chlad se stává stále snesitelnějším a postupně se začíná oteplovat. Pařáček se sice střídá s nepříjemně studeným větérkem, ale rozhodně to vypadá na příjemný den. O pauze si zajdu na jedno ranní pivo a náhle se ze zvukovky ozve perfecitizenový chrochtot. Po medovém úvodu frontmana z pražské trojčlenky Perfecitizen se rozjedou první pádivé grindové sypačky a zábava pokračuje. O další pauze jsem za lidovku pojedl vepřové výpečky se zelíčkem, zbývalo už jen naběhnout do kotle a rozjet akci s krycím názvem ’Gejzír’. Možnost by byla hned v poobědovém setu pardubických Dysangelium hrajících našlapaný hoblovací hluboce growlovaný death s blasty a údernými pasážemi. Nebáli se toho, plenty svěsit a hurá na věc. V průběhu jejich účinkování na pódiu tak trochu strašilo poprchávání a o následné pauze dokonce proběhl lehký deštík z vyloženě nedešťově vypadajícího mraku, zavčasu však ustal.
Jako další přišel na řadu set letošních vítězů Metalgate Masakru Desire For Sorrow z Českých Budějovic hrajících klávesami vyšperkovaný black metal. Koukavá show s vlajkami, plachtami a kouřem pěkně odsýpala, pětice pařičů dala svůj set ve stylu jednu skladbu za druhou.
Za příjemného slunečního svitu posléze nastoupila pětice havířských protibohů Antigod. Po volnější předehře a první sypačce bylo početné posluchačstvo častováno svižnými kvapíky i údernými šlapavkami v thrashdeathovém stylu; znovu se rozjel i nějaký ten moshing a běhací pit.
Ani v sobotním programu samozřejmě nechyběly zahraniční kapely. První z nich byla čtyřčlenná formace Ogotay. Nastoupili, frontman stanuvší za mikrofonem s obráceným znakem trojzubce oznámil, že jsou ze severu Polska, a po té rozjeli svou deathovou valivou jízdu s rychlým kopákem, v níž nechyběly ani nějaké ty blastové sypačky. Growlující frontman se hned z kraje omluvil za svou English a až do konce setu promlouval k fanouškům polsky. Ogotay se nebáli ani trochy té propagace; hned o první pauze vhodili pod pódium mezi lid dvě cd a na konci pověřili asistenta rozházením karabinek na mobil.
O pauze se zajdu do stanu zahydřit a co to náhle neslyším – grindový chrochtot. Dorazím zpátky na pozice, kde je dle účasti na první pohled vidět, že grindovky táhnou. Je plno a vpředu se běhá pitík. Na pódiu řádí pětice sypačů se dvěma chrochtery – druhá dnešní zahraniční kapela a to taktéž z Polska - Nuclear vomit. Zábavné, skotačivé, osvěživé. I tento set provází příjemný pařáček.
O další pauze proběhla oblíbená karlovarská losovačka, při níž podnapilý konferenciér losoval vstupenky na spřátelené festivaly pro více či méně podnapilé soutěžící. Vstupenky samozřejmě táhly, pod pódiem však už v těch chvílích také stepovala fronta natěšená na podávání projímadla. V houstnoucím davu pod pódiem se našel i nejeden (rozuměj dva) nadšenec zabalený do role toaletního papíru.
Netrvalo dlouho a už nastupují netrpělivě očekávaní krotitelé shitů. Gutalax z Křemže, kapela, která by se dala nazvat fekálním fenoménem, rozjela své hitovky. V davu se rozproudila veselá akční taškařice, při níž nechybělo skotačení, házení rolemi toaletního papíru ani hrození záchodovými štětkami. Zbývalo už si jen zaběhat v pitu kolečko kolem deseti deka stočeného.
Nějaké to pivo, trocha posezení a je tu neméně populární těleso doplňující zvrácenou dvojkombinaci. Zazněly nějaké ty sirény a houkačky a je tu českobudějovické Isacaarum s netradičně pojatým blackgrindem, tradičně oděné ve své krvavé sadomaso image pro labužníky. Akce ‚Jesenka‘ tentokrát sice neproběhla, ale i na ně je narváno, i nyní se pařilo. Sice o něco méně intenzivně než v minulém setu, ovšem po požití Gutalaxu nebylo divu.
Za oblačného bezslunečna následuje zajímavá úchylárna Contrastix z Mostu. Čtveřice nastoupila, ústy frontmana záhy poděkovala za rozdovádění obecenstva za použití Gutalaxu a rozjela experimentální grindcore nářez s děsivými intry. Ve zkratce - kvapík ve stylu panika a hysterie a to jak hudebně tak grimasově.
Slunce zapadá, začíná se ochlazovat. Po všech půlhodinovkách přichází první třičtvrtěhodinka a to cca od půl osmé s kapelou Root. O přestávce, jakoby na podporu atmosféry, přitáhly tmavé mraky, které se však naštěstí jen přehnaly kolem, a jak už bylo předesláno, citelně se ochladilo. Na zadýmované pódium nastupuje kapela a rozjíždí In nomine Satanas, proloženou fakáčemi směřujícími směrem k nebi. Následovala Nekromancia, a po ní byla ohlášena úplně nová skladba z připravované desky, načež se rozjela ve svižném tempu klasika Hřbitov. V průběhu setu zazněl nejeden vtipný bonmot, například o připravovaném zájezdu za účelem hromadné defekace na místě posledního odpočinku církevního pohlavára, o strašlivé odvetě v podobě prokletí způsobujícím dvoudenní blokádu vyměšování a následném průlomu s výsledným produktem nesoucím hrdě ochrannou známku výše zmíněné církevní organizace. Ještě jeden cajdáček, Modlitba pro satana a na závěr klasika 666.
Následovala padesátiminutovka s pořádající kapelou Tortharry. Po intru rozjíždějí první palbu a už se to schází, účast fanouškovské základny je více než hojná. Po první skladbě bylo Danem (mimochodem firemním hráčem B.C. Rich kytar pro ČR) ohlášeno, že je tomu přesně dvacet let od vydání první desky ’When The Memories Are Free’ (rok vydání 1994), takže většina skladeb, které tohoto večera zazní, bude právě z tohoto alba. Nechybělo však samozřejmě ani pár kousků z nového CD Follow. Po třetí skladbě proběhl křest reedice zmíněné prvotiny a její zapití se třemi hosty, kteří v tom měli nějakým způsobem prsty (původní autor nápadu, původní produkční a původní bicman). V další skladbě se rozběhl bujný pit a zábava pokračovala až do chvíle, kdy koncert zakončila videoklipová finálovka a společné foto s fanoušky.
Nadešel čas dostaveníčka s headlinerem druhého večera – britských Lock up, vystupujících společně na pódiu nějakých šestnáct let. Čtveřice nastoupila do záplavy dýmu a rozjela první sypačku. Nejdřív byl sice špatně slyšet zpěv, ale rychle se to doladilo. Svůj deathgrind posléze drtili celou hodinu; sehnat ani odchytit setlist se mi nepovedlo, můžu jen konstatovat, že skladeb zaznělo hodně, což u grindové kapely asi těžko někoho překvapí. Nevím jak na jiných koncertech, ale v tomto setu působili Lock up velice živelně a vitálně, zejména frontman, který přecházel divoce po pódiu jako zvířák v kleci. Totální vařba a to i ve volnějších pasážích, má to grády a to navzdory tomu, že už jsou to starší týpci.. Basmen Shane Embury z Napalm death tentokrát nebyl přítomen; představení účinkujícího basmena sice proběhlo a dost možná i vysvětlení důvodu jeho přítomnosti ani jedno z toho se mi však nepovedlo odchytit.
U dojezdového Nahumu z Ostravy to nejdřív vypadalo, že účast nebude valná, ale nakonec se zmožení účastníci zájezdu ještě slezli a po celých 45 minut na tento úderný thrash death zapařili.
Celý festival pak uzavřela českobudějovická kapela Warhawk, která by se na tomto festivalu dala označit za druhou žánrově nejvíc vyčnívající kapelu. Zpěvačka tento fakt v úvodu sama okomentovala slovy ’po všech těch čertech pořádnej power metal’. Účast vypadala zkraje bídně, ale nakonec vše dopadlo ke všeobecné spokojenosti, a přeživší fanoušci si na závěr dokonce vyskandovali i přídavek. Prostě pohoda na dojezd.
Nezbývá než konstatovat, že i letošní death fest se krásně vydařil; co se mě týče, užil jsem si ho skvěle, tak jako každý rok. Kapely si ani letos na neúčast pod pódiem nemohly stěžovat; na každou se sešel hojný počet návštěvníků, jichž rok co rok přibývá. Ne však tolik, aby přestalo platit pořekadlo ’Všeho s Mírou’, takže Metalgate Czechdeathfest i nadále zůstává pohodovým festivalem s rodinnou atmosférou, kde na každém kroku potkáváme známé tváře (některé z nich pouze jednou do roka a to právě zde). Tuto skutečnost mimo jiné vystihuje krátký úryvek z konverzace, které jsem byl hned prvního dne účastníkem:
’Kde máte stan?’
’Tady.’
’Jé, tak to jsme kousek od sebe… Tady jsme vlastně všichni kousek od sebe…’
TOPlist