Rocklina.cz - Report k akci Metalgate Czech Death Fest 2011 ze dne 10.06.2011 napsaný uživatelem karvak

Report k akci Metalgate Czech Death Fest 2011 ze dne 10.06.2011 napsaný uživatelem karvak

Navzdory příznivé předpovědi na víkend hlásající polojasno jsem do vlaku nastupoval s jistými obavami vyvolanými pošmourným týdnem a týdenní předpovědí, podle níž mraky vystoupaly na rekordních 15 kilometrů a budou chrlit ledovce. Počasí však nakonec vyšlo ještě lépe než vloni. Nebylo sice takové teplo, takže koupání jsem tentokrát vypustil, přes den však bylo o poznání příjemněji a navíc se kempu nakonec úplně vyhnuly přeháňky.
Kromě počasí jsem měl cestou tak trochu obavy, aby festival ustál silnou konkurenci v podobě pražského Sonisphere, musím však říct, že účast byla nakonec velmi dobrá.
Nemalou měrou k tomu přispělo příjemné prostředí s výborným zázemím. Za zmínku stojí zejména sprchy, čisté splachovací záchody a možnost pronajmout si jednu z areálových chatek na celou dobu festivalu. Jedno z dalších plus je skutečnost, že se stanuje i parkuje přímo v areálu autokempu, kam lze vstoupit jen s festivalovou páskou na ruce, což je výborná prevence proti pochybným individuím vyskytujícím se v blízkosti festivalů výhradně z důvodu návštěvy cizích stanů za účelem vlastního obohacení.
Na festival jsem dorazil vlakem před třetí hodinou, z vlakového nádraží je to do autokempu Brodský přes Červený Kostelec přibližně 4 kilometry. Autokemp se nachází za městem, po ceduli označující konec města je to lesem nedaleko. Toto umístění má velkou výhodu – protože je pódium natočeno pryč od města, není problém hrát pozdě do noci aniž by to někoho rušilo.
Po opáskování se přede mnou vynořil travnatý areál s velkým rybníkem po němž se proháněla dvě vodní šlapadla. Později v podvečerních hodinách se v jeho hladině krásně zrcadlily stromy z protějšího břehu až jsem zalitoval, že to nemám čím vyfotit. Ale dost romantiky. Jakmile jsem uprostřed březového hájku dostavěl stan, začalo se od pódia ozývat zvučení první kapely. Myslel jsem, že to znamená časový skluz, ale nebylo tomu tak - později jsem se dozvěděl, že první kapela BBYB ohlášená na čtvrtou nedorazila.
Vzniklé časové prodlevy jsem využil k prohlídce areálu. Oproti minulému ročníku se nic moc nezměnilo. Celý areál je vyzdoben ručně vyřezávanými sochami ze stromových kmenů, takže k vidění jsou zde želvy, dinosauři, pohanské božstvo, dračí hlava a kdovíco dalšího. Jedno z těchto dřevěných děl leželo čerstvě rozpracované v malém přístřešku jen kousek od mého stanu. Hned po levé straně pařplacu před pódiem je restaurace s hotovými jídly, před níž roste přímo ze země čtyřkmen s vytesanými tvářemi a pod dvěma velkými slunečníky stojí stoly a sedačky z kmenů. Přímo za pódiem se tyčí několik vzrostlých stromů dokreslujících přírodní atmosféru a po jeho pravé straně se rozkládá již zmíněný rybník se dvěma moly. Na břehu pak stály stánky s merchem, Absinth Lemonade, občerstvením a zdravotníky a do půlkruhu s nimi pak dále pivní stan naproti pódiu a výčepní stan.
Co se zmíněných stánků týče, nutno poznamenat, že tento festival rozhodně není žádná holírna. Ve zkratce jen pro představu - pivo Primátor jedenáctka za skvělých 20 korun, což je, pokud si dobře vzpomínám, oproti loňsku zlevnění o dvě koruny, dvanáctka pak za neméně skvělých 25 korun. Dále standartní stánková strava z níž rozhodně stojí za zmínku buřtguláš za lidových 35 korun.
Vystoupení prvních čtyř kapel měly být dlouhé 30 minut, takže druhé kapely - opavských Insane jsme se dočkali hned za půl hodiny. Nastoupili v černém (growler navíc vytuněný červenou kravatou) a předvedli styl, který by se dal označit jako alternativní death metal. Celé vystoupení pak zakončili skladbou Territory od Sepultury.
Následovalo elektronické intro neméně elektronické kapely Minority sound z Prahy. Ve čtyřech zahráli úderný elektrometal s podbarvením kláves z nahrávky. Pařplocha byla v těchto chvílích již opticky vydatně zaplněna. Při tomto vystoupení jsem periferně zaznamenal i jednu veselou historku z natáčení – chlapíka nesoucího na tácu šest piv, z nichž většina skončila dílem jednoho škobrtnutí na zemi. Těžko popisovat, to se prostě musí vidět.
Jako poslední s půlhodinovým setem vystoupili brněnští metalcoristé Sic.Engine. Zahráli v šesti ve dvou vokálech s growly i čistými zpěvy a předvedli se v potrhaných kvádrech a prostřílených bílých košilích s krví, což ve mně vyvolalo sentimentální vzpomínku na staré zombie filmy.
Následovaly tři kapely s pětačtyřicetiminutovým setem. První nastoupila v kouři za blikajících světel thrashová čtyřka Six Degrees Of Separation z Ludkovic. Oproti ostatním kapelám žádná velká tvrďárna, mě osobně vždycky dostávali příjemně depresivní atmosférou a teskným vokálem. Nebylo divu, že navzdory odpolední hodině se pařplocha zaplnila a první řady byly věrny jejímu účelu.
Druhý přišel na řadu slovenský tříčlenný Dementor se svými brutálně deathovými sypačkami, přičemž se vpředu začala rozjíždět malá rubárna. V těch chvílích přišla druhá veselá příhoda z natáčení - chlapík přesunující se přes hrazení oddělující backstage ladným skokem. Hodil při něm takovou mordu, jaká se vidí málokdy. Nejsem škodolibka, ale je to jedna ze chvil, díky kterým si lze o pár let prodloužit život.
Pomalu se začínalo stmívat a přišla řada na headlinery. Prvním headlinerem pátečního večera byl taktéž deathový Hypnos z Uherského Hradiště nastoupivší za temného intra na pódium vyzdobené visplachtou s názvem kapely a dvěma erbovními stojplachtami s vyobrazením ďábla. Na tuto kapelu už byl pořádný kotel povzbuzovaný frontmanem výzvami typu ’Zadupejte tady tu trávu do země’. Mezi skladbami proběhla i skandovačka názvu kapely a na závěr proběhly i dvě skladby jako přídavek.
Po krátkém upozornění pořadatele na autogramiádu, která se uskuteční 15 minut po koncertě následoval zlatý hřeb dne – první headliner festivalu Rotting Christ z Řecka. Čtveřice nastoupila před plachtu se svým logem za intra atmosférických ženských chorálů a v hodinovém vystoupení předvedla svůj netradiční gothic black metal. Za zmínku stojí zejména nezaměnitelný projev frontama kapely Sakise Tolise, vyšperkovaný pompézními gesty, trhanými pohyby a hrdinsko-bohatýrskými postoji. Atmosféra koncertu byla výborná, pařba probíhala napříč řadami. Stejně jako ostatní koncerty za tmy, vypadal i tento na zakouřeném osvíceném pódiu vizuálně velmi pěkně. Málokdy mají všichni přítomní možnost vidět takovýto koncert takhle zblízka. Osobně dávám přednost menším klubovým koncertům před velkými stadiony pro osobnější kontakt s kapelou a byl to přesně tento případ. Na závěr proběhl i přídavek, který Sakis odzpíval v řecké válečnické helmě.
Autogramiáda, jíž jsem se zúčastnil, proběhla v poklidu a bez velké fronty. Při čekání jsem vymýšlel, co si vlastně nechám podepsat, ale bylo to zbytečné, protože kapela měla za tímto účelem připravené vlastní fotografie. Protože je moje angličtina velmi chudá, suše jsem si se všemi potřásl pravicí doprovázeje to jednou z frází, které obvykle při takových příležitostech používám a to ’gútkoncert’ a ’najstumýtjú’. Navzdory krátkosti a povrchnosti mého setkání s kapelou můžu jen konstatovat, že se jedná o příjemné skromné chlapíky s upřímným stiskem.
Následovaly tři afterkapely. Jako první nastoupili na dobu pětačtyřiceti minut melancholičtí pesimisté Melancholy Pesimism s grindovým deathem pod vedením barnyovsky tančícího growlera. Zpočátku stála před pódiem jen řada lidí, ale pařplac se posléze velmi rychle zaplnil. Pětice z Uherského Hradiště zaplavila fanoušky svými nekompromisními sypačkami a sklidila velmi pozitivní ohlas. Ke konci vystoupení zazněla navíc jedna skladba znějící jako cover lidové písně a následně skutečný cover a to metallicovská baterie.
Předposlední kapelou prvního dne byli math metalcoroví Colp z Českých Budějovic. Po dobu třiceti minut tlačili do hlav fanoušků, kterých navzdory pokročilé době zbývala spousta, své nepravidelné corové riffy. Protože na mě začala padat únava a navíc se velice citelně ohladilo, poslední kapelu dne jsem dal už jen ze spacáku. Byla to jedna z kapel, které na festivalu vyčnívaly svým softovějším žánrem a to progresivně metalová Ascendancy z Brna. Zněla mi docela zajímavě a rád si jí někdy poslechnu beze stanu.
Po noci, kterou bych označil za dosti chladnou, začal přesně na čas sobotní program deathmetalovými Deathstar z Mostu. Na to, že bylo deset hodin dopoledne a jednalo se o první kapelu, bylo na pařplace docela zahuštěno. Stejně jako většina kapel vystoupili v půlhodinovém setu. V těch chvílích bylo ještě teplo a slunečno, zdálo se, že počasí bude festivalu přát i celý druhý den.
Následovalo zvolnění v podobě brněnských melodeathařů Arch Of Hell se symfonickými prvky, mužským growlem a ženským vokálem a následné zahuštění o které se postarali jihočeši But se svými grindovými minisongy v jednom setu a dvou pódiových comebackcích.
Ve čtvrt na jednu přišli na řadu vítězové letošního ročníku Metalgate Massacre – metalcoroví Shadow Area ze Strážnice. Slunečno neslunečno, stejně jako ve zmíněné soutěži předvedli vystoupení nabité emocemi a energií.
Následovaly tři deathovky – pražští hloubkaři Heaving Earth, melodičtější a méně nahuštěná Mortifilia ze Sušice a grindově ladění sypači Ingrowing z Českých Budějovic. Při třetí ze zmíněných kapel se obloha zatáhla a začala hrozit deštěm. Už to začalo vypadat, že tato trojice kapel svými sypačkami přivolala tmavé bouřkové mraky, ale ty naštěstí jen propluly kolem, aniž by na areál dopadla jediná kapka.
Tatáž mraková provokace se záhy opakovala při doomblackovém Secret of Darkness z Varnsdorfu, znovu se však jednalo jen o planý poplach.
Při další kapele – mosteckých corověji laděných deathgrindových Opitz vyšlo znovu slunce. Snad ho přivolali hláškou ’Každej z nás tam někdy byl a kdo ne, ať hodí pivem’, přičemž měli na mysli jeden nejmenovaný supermarket.
V kontrastu s těmito čtyřmi deathgrindery byl Heiden, který nastoupil ve tři čtvrtě na pět. Pravděpodobně se jednalo o nejsoftovější kapelu festivalu, která se svým zaměřením a atmosférou hodila spíše na úplný začátek nebo konec dne.
Následovalo slosování vstupenek, z něhož si několik šťastlivců odneslo lístky na spřátelené festivaly Basinfirefest a Brutal Assault.
V půl šesté přišel na řadu rozjezd v podobě zábavného skotačivého tělesa G.o.r.e. z Karviné. Jak už její název napovídá, hrají grind a jak už jsem předeslal, byli zábavní. V davu pod pódiem se jim vlnil chlapík s velkým pruhovaným slunečníkem a jejich growler kromě jiných hlášek zabavil v davu jednomu z fanoušků umělé chrochtací prasátko, které následně vydával za kytaristova potomka. Ten se však k němu odmítal hlásit, takže bylo čestně vráceno svému otčímovi. Vystoupení nedlouho po té zakončili žertovným growlem do jakési provařené popové hitovky.
Na chvíli jsem se odešel natáhnout do stanu, kde jsem s rozladěním zaznamenal krápání na vrchní plachtu. Naštěstí to opět nebylo nic velkého, přestože tento stav přetrvával i během koncertu corových Dymytry, kteří týden před festivalovým víkendem nahradili v soupisce programu původně ohlášené Mater Monstifera. Nastoupili se dvěma stojplachtami do predátořího intra a v predátořích maskách předvedli svou predátoří show.
Následovaly tři kapely s pětačtyřicetiminutovým setem. Jako první nastoupili experimentální metalisté ze Vsetína Abstract Esence a to v černých oblecích i košilích a barevných kravatách. V převaze deathu a grindu to byla zajímavá změna, zejména psychoklávesy a psychotický projev zpěváka, jeho náhlé přechody z growlu do screamu nebo čistých vokálů doprovázené výskoky, křečovitými gesty a náhlými zákleky. Z jeho strany proběhla i jedna zábavná divoká vrtule vlastní kravatou.
Jako druzí nastoupili Abstinenz z Německa. Po temném intru předvedli za doprovodu atmosférických kláves ze samplu kvalitní blackmetalovou show s makeupem, umělou krví a ohýnky po pódiu, které bohužel přes hlavy fanoušků nebylo příliš vidět. Stojan na mikrofon používaný murmurerem měl podobu obráceného dřevěného kříže ovinutého ostnatým drátem a to po celé délce vrchního ramene až po velkou sošku Ježíše. Na závěr nechybělo ani chrlení ohně, který povážlivě olizoval festovou plachtu na vrchu nižšího pódia, ale naštěstí odolala a nechytla.
Pomalu se začínalo smrákat, takže nastal čas pro dalšího z headlinerů a jednoho z pořadatelů festivalu – Tortharry. Na pódium nastoupili vyzbrojeni velkou visplachtou a dvěma stojplachtami k albu Beneath z něhož dali samozřejmě i několik ochutnávek. Zahráli se super válcovacím zvukem, možná nejlepším, co na festu zazněl. V jedné pauze mezi skladbami zaznělo upřímné poděkování všem přítomným za účast a podporu festivalu a při intru další skladby bylo do davu vhozeno několik merchových klíčenek a triček. Pařplac byl po celou dobu jejich vystoupení zcela zaplněn.
Kolem čtvrt na jedenáct přišel na řadu druhý hlavní headliner celého festivalu v hodinovém setu – holandští Pestilence. Bez plachet a velké show vyšvihli na pohodu svůj progresivní death metal. Co stojí rozhodně za zmínku je jejich instrumentální vybavení. Dvě osmistrunné kytary a sedmistrunná bezpražcová basa jasně napovídají, že se kapela neomezuje na strohé soustružení (nic proti strohému soustružení). Od vokálního kytaristy a frontmana Pestilence Patricka Mameliho často promlouvajícího k přítomným fans jsme se mino jiné dozvěděli, že basák na svůj nástroj hraje úplně poprvé veřejně a my jsme první u toho. A taky že zadní strana pařplacu je samý statický ’old man’. Abych nezapomněl, mezi skladbami mu do náruče přistálo již jednou zmíněné prasátko, které bylo po chvíli vrženo zpět majiteli do davu a pokud si dobře vzpomínám, na pódiu si předtím tentokrát i chrochtlo. Celkovou atmosféru bych oproti Rotting Christ hodnotil jako statičtější, což je dáno zejména méně přímočarými technickými skladbami této kapely.
Asi patnáct minut po vystoupení byla u merchového stánku stejně jako předchozího dne možnost získat autogram či společnou fotografii, čehož jsem samozřejmě využil. I Pestilence na autogramiádě působili jako pohodoví týpci a nerozhodilo je ani, když je fanoušci uznale poplácávali po hlavách.
S trojicí afterkapel se festival pomalu začínal chýlit ke konci. Jako první vystoupili v pětačtyřicetiminutovém setu thrashveteráni V.a.r. z Liberce, kteří nahradili původně ohlášený Return of Inocence. Po nich nastoupili za hitu krotitelů duchů neohrožení deratizéři Gutalax ve slušivých fekálních kombinézách, kteří svými skočnými rytmy, grindovým chrochtotem a oduševnělými texty vytvořili půlhodinové noční soaré.
Festival pak uzavřelo taktéž půlhodinovým setem kolem druhé hodiny deathové Elysium z Týnce.
Zábavnou tečkou na konci večera byla návštěva WC, okořeněná nácvikem growlu ve vedlejší kabince, u něhož si dosud nejsem jistý, jestli byl úmyslný nebo neúmyslný.
Noc byla poměrně teplá, ráno zatažené a při zpáteční cestě začalo pršet. Skvělé načasování, vezmeme-li v úvahu, že dobré počasí vyšlo přesně na festivalový pátek a sobotu.
Co říci závěrem? Stručně řečeno - kdo má rád tvrdší kapely, blízko k přírodě, povalování v trávě s pivem, sledování koncertu z mola nebo rybníka, můžu tento festival jen doporučit.
TOPlist