Rocklina.cz - Report k akci Black Trolls Over Europe Part 2 ze dne 20.04.2011 napsaný uživatelem karvak

Report k akci Black Trolls Over Europe Part 2 ze dne 20.04.2011 napsaný uživatelem karvak

Black Trolls Over Europe byla další vydařená akce z produkce Metalgate, při níž jsem se utvrdil v tom, že se není třeba v očekávání kvality za každou cenu honit za známými či provařenými jmény. Návštěvník této akce si v poměru cena/výkon rozhodně přišel na své - šest super pagan kapel za více než lidových 200 korun v předprodeji. Přiznávám, že ani jednu z vystupujících kapel jsem neznal, o to víc jsem byl zvědav, když kromě převažujících seskupení z Německa bylo i jedno z méně obvyklého Španělska a jedno z ještě méně obvyklých Faerských ostrovů.
Začalo se jak jinak než na čas, jinak by se takto nabitý program do půlnoci nestačil odehrát.
Plachta s názvem kapely na pódiu naznačovala a programové menu rozvěšené na sloupech potvrzovalo, že jako první nastoupí německé paganmetalové seskupení Nothgard. Věkový průměr muzikantů v této kapele byl poměrně nízký, na první pohled šlo o nejmladší kapelu večera. Za sebe můžu říct, že hráli výborně – živě a efektně, všichni na špičaté kytary ve tvaru véčka, které potrápili nejedním líbivým sólem. Vystoupili v pětičlenné sestavě s živými klávesami a screamujícím kytaristou, který s přehledem vyhrál pomyslnou soutěž večera o nejdelší mařenu. Společně vyšvihli typické battlesongy a to jak úderky tak šlapárny. Tričko s nápisem ’Norther’ na jednom z nich se ke stylu, co hráli, vyloženě hodilo. Zvuk měli výborný, obzvláště na první kapelu večera a u fanoušků měli velký úspěch, záhy se vytvořil i menší pit. V průběhu vystoupení připíjeli stejně jako ostatní kapely fanouškům tuzemskými značkami piva a klávesákova otázka v češtině ’Jak se máte’, pochopitelně vyvolala pod pódiem nadšenou reakci. Na závěr přišla i dlouhá vytleskávačka říkající si o přídavek, bohužel však nebyla vyslyšena, protože času se nedostávalo.
Jako druhá nastoupila španělská kapela Northland prezentující se na svém profilu jako Folk Death Metal. Mám pocit, že jako intro použili šumění deště, ale s odstupem času si tím nejsem až tak jistý. Co se týče instrumentální sestavy, byla stejná jako u jejich německých předchůdců, s jednou výjimkou a to, že měli o jednoho houslistu víc, jednoduše řečeno – měli jednoho houslistu. Zpěvák v dlouhé suknici a tričku propagujícím předchozí kapelu předvedl jak melodické zpěvy, tak nakřáplý scream a taktéž se vytáhl i s několika sóly zahranými na jedinou véčkovou kytaru v kapele. Dohromady s klávesákem zpívali i občasné minisbory.
Kvalitně pařící houslista vytvářel za podpory klávesáka permanentní irskou atmosféru, a pětistrunný basmen dokázal svým trikem Meshuggah, že má širší žánrový záběr a dobrý vkus. Celková nálada z tohoto vystoupení by se dala charakterizovat jako skotačivá, což vyjádřili i fanoušci svým pogem, při němž se mi pod nohama mírně pohupovala podlaha. Ke konci došlo i na dvě veselé historky z natáčení. První, když frontman odešel jakože do zákulisí a najednou přiběhl zezadu a atakoval kotel a druhá, když basák nastavil do kotle basu a nechal fanoušky zabrnkat, aby jim nebylo líto, že má basu a oni ne.
Třetí nastoupil za zvuků bojového intra zády k fanouškům a s pěstmi nad hlavou německý Kromlek se svým Folk Black Metalem. I oni hráli v šesti s živým klávesákem, který používal hned dvoje klávesy postavené kolmo na sebe. Vokalista, který pro tento večer zvolil netradiční triko s nápisem Klaus Kinski a podobiznou zmíněného herce s mikrofonem, byl tentokrát bez kytary a předváděl brutální growling a screaming s jakým jsem se ve folkmetalové kapele ještě nesetkal. Byl to jeden z hlavních důvodů, proč mi tato kapela přišla oproti ostatním žánrově výrazně někde jinde a rozhodně to nebyla nepříjemná změna. Většina z nich měla krátký sestřih včetně zmíněného vokalisty s černými vlasy ulízanými dozadu po vzoru Satyra ze Satyriconu, přesto se přítomní dočkali z jejich strany kvalitní pařby.
Čtvrtá nastoupila německá šestice Gernotshagen se svým Pagan Black metalem. Za zády dvě plachty s lesem, všichni včetně bubeníka oblečení do dobových košil a bezkytarový zpěvák navíc v parádní kožené zbroji až po kolena, což bylo v kontrastu s kudrnatým klávesákem bez image, který naopak jako jediný svým zjevem absolutně nezapadal. Za zmínku stál ještě menší baskytarista skřetího vzezření s vlasovou hřívou a bradkou. Nastoupili do intra s píšťalkami a tajemným hlasem, který jakoby cosi našeptával v němčině. Po té následovala první pomalá skladba s teskným growlovým vokálem. Zpěvák místy přidával i vysoký scream a sem tam se objevily ultrarychlé blastové bicí. Oproti třem předchozím kapelám reagovali fanoušci o poznání vlažněji, snad z únavy snad proto, že Gernotshagen se pohyboval žánrově někde jinde než jeho předchůdci.
Pátí přišli na řadu Heljareyga z exotických Faerských ostrovů. Na svém profilu sice jako žánr uvádějí čistý progresivní metal, což vzhledem k občasným komplikovaným rytmům odpovídalo, folkvikingopaganovskou atmosférou písní však na tento festival výborně zapadali. Hráli v pěti, jako jediní bez živého klávesáka, s občasnými klávesovými vsuvkami z nahrávky. Co se týče nástrojů, rozdílů oproti ostatním kapelám jsme se dočkali víc - a to jednak díky podsaditému basákovi vybočujícímu z řady ostatních pětistruňáků se šesti strunami a jednak díky dvěma sedmistrunným kytarám z nichž jednu sjížděl melodický vokalista s vousovým copánkem. Instrumentálně stojí rozhodně za zmínku již jednou zmíněný basák, který s mařenou téměř do pasu předváděl ukázkovou vrtuli doprovázeje to prstovou hrou pravačky a laškovným přehazováním úchopu levačky z horní na dolní část krku a opačně. Občas také vypomáhal ostatním vysokými druhými hlasy. Dva ze členů kapely nám navíc prozradili svými tričky, zlomek kapel, které poslouchají a to Nevermore a Testament. Ke konci vystoupení vyšel na pódium frontman z první kapely – Nothgard a zahrál jim úvod skladby na španělku.
Začali jsme paganem a skončíme opět paganem. Šestá a závěrečná kapela byli němečtí Wolfchant. Na pódiu se v jejich sestavě objevil opět frontman Nothgard, tentokrát stabilně na postu kytaristy. Hráli hned v sedmi lidech s maximálně pařícím klávesákem a dvěma sólo vokalisty s growlozpěvem. Tato kapela byla vůbec převážně vokálová záležitost. Pětistrunný basista spolu s oběma vokalisty a kytaristou zpívali navíc masité sbory dodávající celému vystoupení správnou válečnou atmosféru.
Celý festival šlapal jako na drátkách, dobrý zvuk, žádné prodlevy, začátek i konec na čas. Domů jsem odcházel s rozšířenými obzory a chutí vyzkoušet znovu někdy další neprofláklé kapely.
TOPlist