Rocklina.cz - Report k akci Tides From Nebula (pol) ze dne 06.12.2011 napsaný uživatelem karvak

Report k akci Tides From Nebula (pol) ze dne 06.12.2011 napsaný uživatelem karvak

Po předskokanovi v podobě mladé pražské kapely The Vacant Eyes, hrající tvrdší progresivně znějící metal, nastoupila do hučícího intra Polská instrumentální indie ambient rocková čtveřice Tides from Nebula a to ve složení Adam Waleszynski kytara, Maciej Karbowski kytara a klávesy, Przemek Weglowski baskytara a Tomasz Stolowski bicí. Všichni v černém, tiše a nenápadně působící, z toho basmen s dřevnatou pětistrunkou učesaný na patku a jako vystřižený z chlapecké školy, což později zvláštně kontrastovalo s výbuchy emocí a energie v živějších pasážích. Kytaristé se chopili jeden černého, druhý bílého nástroje a za bicími v jemné béžové perleti s enormně velkými plechy usedl lysohlavý týpek s neméně velkými sluchátky.
Kapela začala emotivní vybrnkávačkou a v tomto duchu se pak nesl celý koncert, který měl od začátku až do konce zasněnou psychedelickou atmosféru. Po snové předehře přišel razantní nástup a to nejen hudební ale i pódiový. Trojice kytaristů předvedla spoustu emotivního pohybu, při razantně hraných akordech škubala nástroji a prokládala to halfbodybangem.
Co se týče aranží, většinou se hrálo ve volných rytmech s malým zkreslením, počítačovými zvuky, hally a echy. Tides nechávají skladbu spadnout až do tichých jemných pasáží a následně ji vygradují až do extáze akcentujíce přitom všemi možnými prostředky celkovou atmosféru. Každý z trojice kytaristů má za tímto účelem na zemi celý panel pedálů a efektů, kterými vkusně a promyšleně dolaďuje snivou atmosféru. U černokytarníka jsem nejednou zaznamenal, že používal velmi hojně ale hlavně vkusně kvákadlo.
Fanoušci jejich výkon ocenili nadšeným aplauzem a jeden z nich hned záhy rozvinul menší polskou vlajku s názvem kapely.
Před druhou skladbou se chopil zarostlý černokytarista mikrofonu na straně pódia, a když zjistil, že vzhledem k instrumentálnímu zaměření kapely není zapojený, pozdravil fanoušky jen tak na hlasivky a po té se dotázal, zda bude lepší mluvit anglicky nebo polsky. Fanoušci ho ujistili, že polsky, ukázal tedy vztyčené palce a pronesl pár vět v polštině, načež rozjeli druhou skladbu.
Opět zavládla totální pohoda, relaxační hudba jak z jiného světa se zvukem kytar jako když zvoní zvonky. Prostě nevšední zážitek. V gradacích této skladby předvedl zmíněný černokytarový speaker při hře pohyby jako kdyby chtěl kytaru rozmlátit o zem a všichni společně rozjeli emotivní a razantní halfbodybang. Na tuto skladbu si druhý kytarista vyměnil bílou kytaru za červenou a závěrečné tóny pak dohrával na klávesy po straně pódia. Při přechodech do razantních pasáží většinou cloumali všichni svorně kytarami jako jeden muž, přičemž klátící se basmen si jí nacpal až za hlavu, stavěl se zády a procítěně pařil na bubeníka.
Po skončení druhé skladby vyzval kapelový speaker (opět a definitivně bez mikrofonu) všechny přítomné, ať přistoupí blíže a všichni tak bez váhání učinili. Jeho kolega mezitím opět prohodil kytary. Následovala další totálně procítěná hra, při níž unešení fanoušci nepřestávali vytvářet super atmosféru.
V úvodním akordu přibližně páté skladby si bílokytarista jen tak mimochodem stačil doladit kytaru. A znovu to rozjeli – pěkně zvolna z totální letargie přes náhlé přechody do emotivních gradací a procítěných nátěrů. Je to takový ten druh hudby, co vás absolutně vtáhne a náhle se přistihnete, že se vaše vědomí nachází kdesi v jiných dimenzích. Prostě extáze a radost (bez drog). Stejné procítění hry probíhalo i ze strany kapely - basmen většinu koncertu absolvoval s přivřenýma či zcela zavřenýma očima a tvrdil rytmus basy razantními přídupy. A znovu společný halfbodybang do vygradovaných pasáží.
Výměna kytary zpět za červenou a vzhůru do další skladby, v jejíž předehře si basmen taktéž jen tak mimochodem doladil svůj instrument.
Koncert uběhl jako voda, náhle speaker poděkoval, že jsme přišli a že jim dáváme sílu hrát, načež přešel vlevo a poslední skladbu dal celou na klávesy. V jejím závěru postupně odešli z pódia, dohrávající klávesmen jako poslední, prostě tam nechal znít dlouhý akord a vytratil se za ostatními.
Přítomní fanoušci je však naprosto nekompromisně vytleskali a vyvolali zpátky, takže dali ještě jednu další (dle mého názoru pro přídavek předem nepřipravenou). Na závěr speaker poděkoval a prohlásil, že se jdou napít dobrého českého piva.
Zavěrem musím říct, že se jednalo o kapelu mě zcela neznámou a od koncertu jsem nic nečekal, tím víc jsem byl mile překvapen a domů odcházel příjemně naladěn a rozesněn. Ať tak či onak, objevil jsem novou kapelu pro úžasnou relaxaci.
TOPlist