Rocklina.cz - Report k akci Metalgate Czech Death Fest 2012 ze dne 15.06.2012 napsaný uživatelem karvak

Report k akci Metalgate Czech Death Fest 2012 ze dne 15.06.2012 napsaný uživatelem karvak

Do Kostelce jsem dorazil vlakem před třetí hodinou a po dalším pěším přesunu městem dorazil až do kempu za městem. Už cestou mě napadlo, že pořadatel festivalu musí mít nějakou pokoutní smlouvu s nebesy, protože stejně jako vloni a snad i předloni vyšlo teplo a slunečno téměř přesně na víkend. Ať tak či tak, vydařené počasí nemalou měrou přispělo jak k pohodě při přesunech na místo tak k pohodovému průběhu celého festivalu.
Hned u vchodu jsem zaznamenal první drobnou změnu a to, že papírové pásky byly vyměněny za odolnější a slušivější hadrové (elegantní černé s bílým nápisem), což ocení zejména sběratelé festivalových pásek. Ne že by na tom kdovíjak záleželo, ale papírové pásky jsou obecně nevhodné pro sezónní sběratele, s výjimkou těch, kterým nevadí se do konce sezóny vyhýbat kontaktu s vodou.
Protože se začínalo letos už od tří, první kapela mi utekla a dorazil jsem ke konci pauzy po jejím vystoupení. Byla to čtyřčlenná thrashmetalová formace EXORCIZPHOBIA z Trutnova, kterou si rozhodně poslechnu rád někdy jindy. Pln elánu a pozitivně naladěn jsem se pustil do stavění satanu na stejném místě březového hájku jako vloni, k čemuž mi po celou půlhodinku od podlahy vyhrával FEEBLE MINDED – hloubková deathgrindová formace z Rokycan.
Po dostavbě stanu jsem se přesunul do areálu, abych prozkoumal terén, aklimatizoval se a nasál festivalovou atmosféru, která mě bude po příští dva dny provázet. Prostředí autokempu jsem popisoval v loňském reportu, takže se teď zaměřím spíše na rozdíly oproti předchozímu ročníku.
V areálu přibyl nějaký ten stánek, nově jsem zaznamenal buřty na pivě a kuřata, loňský buřtguláš zůstal spolu s tradiční klobásou, hotdogem, langošem a osmaženými kousky klobásy s cibulí, paprikou a kořením. Absynth limonáda a stánky s tričky a dalším šatstvem či doplňky byly, tuším, stejné jako vloni. Festivalový merch vypadá velmi vydařeně, zaujalo mě zejména logo se skeletem českého lva.
Umístění venkovního stánku s výčepy ani značka piva se oproti loňsku nezměnila, k jedenáctce a dvanáctce za lidové ceny však navíc přibyla desítka a to za, světe div se, neuvěřitelných 15 korun půllitr a dále třináctka za stejnou cenu jako dvanáctka, tedy 25 korun. Jestli se bude pokračovat v tomto duchu a příští rok přibude nějaká ta speciál čtyřiadvacítka, můžeme se dočkat velice zajímavé rychlokalby (nic proti rychlokalbám ani silnějším speciálům). Každopádně se rád nechám překvapit, jak se bude pivní stánek dále vyvíjet, třeba přibude ještě nějaké to pšeničné pro milovníky sladších piv (koštoval jsem jindy a jinde a bylo výtečné), pokud ne, nevadí, i tak je nabídka bohatá více než dostatečně.
Dále byla stejně jako vloni k dispozici restaurace pro milovníky piva ve skle a venkovní stánky pro milovníky piva v plastu. V restauraci jsme si mohli vybrat ze tří různých pivních značek, přičemž jak piva tak nabízená jídla byla stejně kvalitní jako vloni. Kromě restaurace bylo navíc ve stejné budově otevřeno ještě občerstvení, zřejmě z kapacitních důvodů.
Ve středu rybníka zmizelo molo a zůstala tam po něm pouze grupa bójek. Vadit mi to nemusí, když došlo na koupání, stejně jako posledně (předminulý ročník) jsem to v půli cesty vzdal.
K pařplacu jsem nastoupil ochutnat další kapelu hrající od 16:40 – metalcorové DESCENT OF THE SCARLET SKIES. Pětičlenné znojemské těleso s maximálním screamerem a občasnými melovokály na pozici kytaristy předvedlo typickou metalcorovou pařbu s rychlejšími pasážemi. Pokud mě paměť neklame, většina kapel (včetně této) hrála na erární bíločerné bicí a jen některé měly svoje vlastní.
Co se fanoušků týče, hned na první pohled bylo vidět, že návštěvnost bude velmi dobrá - pařplac se letos zaplnil podstatně dříve než vloni. Festival si zjevně získává další a další příznivce.
Od půl šesté nastoupili před svou minibackplachtu k dalšímu půlhodinovému setu deathcoroví SUFFOCATE WITH YOUR FAME – šestice z Černošic hrající ve třech kytarách. Hned z kraje nastoupili s efektní synchropařbou a v tomto vizuálním duchu se odehrávala většina vystoupení. Hustota fanoušků na travnatém pařplace přitom začala zvolna narůstat.
Další čtyři kapely měly k dispozici hned třičtvrtěhodinové sety.
První z nich byli ostravští LIVE EVIL nastoupivší na pódium kolem 18:30 - čtveřice chlapíků s basmenem u nachraptěného vokálu, melobackvokály jednoho z kytaristů a elektro vsuvkami. Společně předvedli úderné skladby celkově pohodovějšího rázu, s pódiovým projevem spíše statičtějším.
Druhou kapelou s delším setem byli brněnští MINCING FURY se svým deathgrindem a to někdy od 19:25. Zahráli v sestavě bicí, kytara, basa a dva vokály a vystoupení začali dojemným houslovým intrem. Následoval zběsilý nástup, po němž kytarista seskočil z pódia a doběhl až mezi lidi na louku, načež se pod pódiem rozjelo menší kolečko vyprovokované vokalistou. Ten se pak v následné promluvě omluvil za pozdní příjezd a přidal pokárání za nedostatečné paření.
Loučka pod pódiem byla v těch chvílích už zcela zaplněna a objevil se první zavilý fanoušek stageskokingu, který yyzval pár kámošů k provádění záchrany a skočil jim na hlavu z kovového zátarasu před pódiem.
Ke konci vystoupení pak přišla na řadu česká lidovka s kačenou a pit, k němuž se dva nezúčastnění fanoušci nedopatřením dostali na kontaktní vzdálenost a při následném kontaktu si neúmyslně zlili záda vlastním pivem (kdybych to neviděl na vlastní oči nevěřil bych, že se to dá).
Třetími třičtvrtěhodináky byli od 20:30 ABSTRACT ESENCE – vsetínská experimentální pětice s klávesákem, tentokrát bez kváder a kravat, s frontmanem v kostkokošili a bez loňské kravatové vrtule. I bez toho všeho rozjeli divokou emotivní show plnou spontánní pařby, nájezdů kmitajícím jazykem proti krku právě sólující kytary a podobných vychytávek. Stejně jako u předchozí kapely už na ně blikaly první světelné efekty.
Terasa byla v těch chvílích plně obsazená, stejně tak stolky nalevo u pařplacu. Fanoušci byli v této fázi večera spíše vlažnější, což frontman výstižně okomentoval otázkou: „Vy se mi tu šetříte na Dark Tranquillity, že jo?“. Přesto to na výkonu kapely nijak neubralo a dál jeli na max.
Další kapelou, jak jsem už výše předeslal, byl první ze zahraničních hostů a současně první z headlinerů švédští DARK TRANQUILLITY - šestka s atmosférickými klávesami ve složení: Mikael Stanne – vokály, Martin Brändström – klávesy, Niklas Sundin – kytara, Martin Henriksson – kytara, Daniel Antonsson – basa, Anders Jivarp – bicí. Pódia brázdí již od začátku devadesátých let a na svém kontě mají úctyhodných devět alb. Začátek hodinového koncertu byl ve 21:45. Po té, co na pódiu vyrostly rampové bicí a proběhla příprava kláves, zaznělo z potemnělého pódia klávesové intro následované zvonivou basou. Přidala se světla s kouřem a následovala hodina melodicky deathmetalových skladeb na zřetelném dobře čitelném zvuku. Jak bylo přes den polojasno s pohodovou teplotou, večer se ochladilo, což někteří uvítali a jiní nikoliv, každopádně nejeden z přítomných využil příležitosti zahřát se v kotli. Fanoušci při ní vytvořili příjemnou atmosféru a bylo znát, že se tu kapele dobře hraje, což vyjádřil frontman ke konci slovy: „Beautiful festival, Beautiful location, Beautiful people“.
Co se týče výběru skladeb pro tento večer, z úvodních komentářů v průběhu koncertu jsem odchytil názvy Misery’s Crown, Final Resistance a Dream Oblivion. Málokterou kapelu mám naposlouchanou tak, abych dokázal po poslechu identifikovat všechny jednotlivé skladby, faktem však je, že o den později hráli DT na Metaltown festivalu ve Švédsku a to s následujícím setlistem: Terminus, In My Absence, Misery’s Crown, The Treason Wall, The Wonders at Your Feet, The Mundane and the Magic, The Sun Fired Blanks, Zero Distance, Dream Oblivion, ThereIn, Final Resistance, The Fatalist. To, že setlist pro MCDF byl víceméně totožný, považuji za téměř jisté.
Na autogramiádě působili DT dojmem pohodových týpků, všichni se pořád dokola neúnavně fotili s fanoušky, jmenovitě frontman Mikael přitom využil celou paletu rozličných grimas a ksichtíků. O focení byl ze strany fanoušků zájem, což dokazovala fronta příslušné délky, ve srovnání s velkými festy bylo však čekání výrazně únosnější.
Poslední pětačtyřicetiminutovkou dne bylo nablackované grind těleso z Českých Budějovic – ISACAARUM. Pět minut po jedenácté nastoupili před menší plachtu s ikskovým logem v typických gangsta kuklách následováni frontmanem, v jehož arzenálu ani tentokrát nechybělo brejloví s laserovými ukazovátky, temenní hadr a umělá krev. Na jejich set se dostavilo přibližně stejně lidí jako na předchozí headlinery a odměnou jim za to byla isakárská show, jak ji známe, včetně orálku okořeněného jesenkou na závěr. Nechybělo ani nezbytné proroštování frontmanova mezipůlčí basmenovým krkem od basy. Odměnou za tyto kreace a nářezovou hru jim byl kotel na straně fanoušků v jehož průběhu probíhaly další a další skoky z hrazení. Před vyskandovaným přídavkem na konci vystoupení jej uvedl growler slovy „za trest“, s čímž přítomná fanouškovská základna samozřejmě nesouhlasila.
Po Dark Tranquillity následovaly hned tři atypické kapely po sobě, druhou z nich je elektroblackové duo GORGONEA PRIMA z Kladna. Deset minut po půlnoci nastoupila před podlouhlou backplachtu s nápisem maskovaná dvojice ve futuristických kostýmech, zaznělo intro, které přešlo do disca s operními vokálovsuvkami na začátku. Za erární bicí tentokrát nikdo neusedl, protože o rytmus se více než precizně postaral automat. Kapela odehrála atmosféricky potmě, se dvěma modrými neonovými tyčkami postavenými uprostřed pódia.
DEMENCIA MORTALIS z Roudnice nad Labem nastoupila hned v osmi členech a kromě nástrojů typických pro metal (bicí, basa, dvě kytary) se v jejich výbavě vyskytovaly housle a klávesy, za mikrofony pak stanuli sólo vokalista a vokalistka. Měli totálně živelný nástup a vlastně vůbec všechno. Jejich gotický metal se rozezněl v jednu hodinu ranní a těm, co se již odebrali spacákovat za účelem dočerpání síly do nového dne, zahráli na dobrou noc.
Kolem druhé hodiny ranní uzavřela první festivalový den pětice KEEP ON ROTTING z Litoměřic se svým deathem. Díky pozdní hodině a citelnému ochlazení řady fanoušků na pařplace notně prořídly, přesto se už při zvučení dočkala kapela skandovačky od svých příznivců stojících v první lajně u zábrany. Na uvítanou ocenil frontman kapely výdrž přítomných fanoušků prohlášením, že jsou největší psychopati z MCDF. Sice jsem v úvodu předeslal, že řady fanoušků prořídly, lidí nakonec pod pódiem postupně přibylo a vydařil se tak i decentní ranní kotlík, při němž kapela dokázala, že ne nadarmo zvítězila v posledním ročníku Metalgate Massacru. A pak už jen hurá do spacáku, u rybníka totiž citelně přikosilo.
Již kolem 9:30 začalo zvučení první kapely dne – pražských UNBORN. Z pódia se při něm ozýval frontmanův vytrénovaný growl, kterému ze stanového městečka jako ozvěna odpovídalo několik méně vytrénovaných growlů. Unborn začali oproti časovému harmonogramu s patnáctiminutovým předstihem už v 9:45 a nutno zmínit, že na tak brzkou hodinu přišla spousta lidí. Koncert začali větou „Protože je ráno, uděláme rozcvičku a začneme kroucením hlavou“. Frontman kapely pak šel příkladem svou tradiční divokou vrtulí, načež před plachtou s logem rozjeli našláplý thrash, který byl příjemným začátkem nového festivalového dne.
První řada pařplacu byla přitom zcela obsazená, kolem postávající skupinky a uprostřed několik tanečníků, zejména pak chlapík klátící se uprostřed pařplacu s kraťasy na půl hýždě vystavující tak zpola na odiv své půlkoví.
Když přišla otázka „znáte nějaký český song?“, kdosi z kotle pravdivě vyšvihl popěvek „včera jsem byl u muziky“.
Vylezlo slunce a nastoupil docela slušný pařáček, naštěstí se závany příjemného chladného větříku. Pod slunečníky je již plně obsazeno posedávajícími a polehávajícími fanoušky, v restauraci se rychle vytvořila snídaňová frontička.
Před jedenáctou hodinou nastoupil do půlhodinového setu šamponový vrahoun SHAMPOON KILLER z Prahy vystupující jako sextet a to sextet se dvěma ultrahlubokými sólo growlery střídajícími se v partech libého chrochtotu, pohladivšího po duši nejednoho deathgrindera. Nechyběl ani aktuální hit Masakr V Duplexu obsahující mravní ponaučení, že aktivity duplexového charakteru mohou být zdraví škodlivé.
Kolem tři čtvrtě na dvanáct nastoupil industriální grind BBYB, což se ovšem dostalo do kolize s mým krátkým výletem do města, takže jsem slyšel pouze několik závěrečných minut nahuštěné elektro palby.
V půl jedné začala další půlhodinka s pětičlennou kapelou ANTIGOD neboli Protibůh z Havířova. Jednalo se o thrash death metalovou skotačivou záležitost s dlouhými táhlými hlubokými growly, která ve mně, vyvolávala sentimentální vzpomínky na Panteru, ovšem ne stylem hraní, ale spíše díky image s delšími vlasy a vousy ve spojení s panteřím merchtrikem.
13:20 až 15:30 následovala slovenská trojkombinace.
První z této trojice kapel byla čtveřice SUBURBAN TERRORIST z Beluše. Pódium vyzdobili větší plachtou a nastoupili ve vlastních merchotrikách. Po té rozjeli svůj valivý i sypačkový death metal s hlubokým growlem.
Druhou kapelou trojkombinace byli ATTACK OF RAGE, pětice z Bánovce nad Bebravou, jejichž půlhodina začala někdy deset minut po čtrnácté. Předvedli totální běsové sypačky ve stylu death-grind proložené skotačivým riffem, maximální pařbou a frontmanovou oblíbenou akustickou frází „dopiče“. Na to, jaké už v těch chvílích panovalo kolem vedro, se u pódia zdržovala poměrně hojná fanouškovská základna, dokonce se našla skupinka nadšenců, která rozjela pit-narážečku.
Ve tři hodiny přišla třetí ze slovenských kapel a to BRAINSCAN z Banské Bystrice. Šestice se dvěma sólovokalisty nastoupila před velkou backplachtu a po symfonickém intru zahrála půlhodinový set alternativního metalu. Fanoušci už v těch chvílích začali vyhledávat stín a na pařplace to výrazně prořídlo, při vystoupení se však začali postupně trousit zpátky.
Během vystoupení olomouckých GODLESS TRUTH v čase 15:50 až 16:20 proběhla moje rybníková koupačka. Zmíněnou kapelu jsem poslouchal přímo z vody a rozhodně to byl nářez, chybělo už jen rozpoutat malý plavecký kotel. Progresivní deathmetalovou bezbožnou víru jsem si vychutnal v poloze pasivního plavce na hladině místního rybníka a můžu říct, že není nad to, udělat si statický soukromý kotlík. Nakonec jsem se pln dojmů přesunul zpět na stage, připraven do dalších akcí.
Při následujících PSYCHOTIC DESPIRE z Prahy začínajících kolem tři čtvrtě na pět jsem seděl v kempové restauraci u obídku (vše, co proběhlo předtím, byly svačinky), abych dočerpal síly vynaložené na uplavání nějakých těch padesáti metrů, takže sice opět nevím, jak to vypadalo po vizuální stránce, ale každopádně se mi tato kapela svým death grindem postarala o příjemnou idilickou atmosféru nad vepřovým gulášem.
Po jejich vystoupení proběhla losovačka tombolových lupenů o hodnotné ceny a neplánovaná motoexhibice dvou mladších návštěvníků festu, přesněji řečeno špuntů pilotujících miniaturní odstrkovací plastové motorky.
Následovala příprava pódia pro hudební těleso MATER MONSTIFERA z Trhových Svin hrajícího od půl šesté, při níž proběhlo mimo jiné přidání kláves a dvou stojplachet s černobílou fotografií masky. Při temném klávesovém intru pak, věřte nebo nevěřte, nakráčel na pařplac, nebojme se toho slova - naháč. Přesněji řečeno podnapilý mokrouš čerstvě vyhřezlý z rybníka. Osaměle stanul uprostřed, kousek za první lajnou u zábran, a pohupoval se ve snaze udržet balanc. Zatímco kytarista šeptal do hrajícího intra, chvíli se decentně vlnil a nakonec důstojně odkráčel, hádejte kam, do backstage.
Ale vraťme se od malé naturistické vsuvky k právě vystupující kapele. Zmíněná kapela je šestka s klávesistkou, která má podle sdělení frontmana po 12 letech živého bicmena. Nastoupili v černém s lehce obarveným facem a společně předvedli skladby v blackmetalovém stylu s vysokým screamem proložené atmosférickými klávesami. Při vystoupení proběhla nějaká ta vrtule a headbang, celé pak zakončeno skladbou Phobia od Kreatoru.
Únava z vedra v těch chvílích spoustu fanoušků uzemnila, takže většinou spíše polehávali v trávě, či posedávali ve stínu u zvukaře a pod slunečníky. Tři řady fanoušků vpředu se však postarali o důstojný kotlík.
O pauze jsem se na chvíli skočil natáhnout do stanu a po dvaceti minutách se areálem rozezněly první akordy další kapely. Tohle zní až podezřele trolešsky, pomyslel jsem si a vyrazil to zkontrolovat. Dojdu na stage a skutečně - byl to TROLLECH.
Následovala romantická půlhodinka se čtveřicí facepaintových temných lesníků, v jejichž výbavě nechyběl nějaký ten hřebostahovák a nábojový pás. Rozjeli svou forest blackovou klasiku, z níž mi ještě dlouho zněla v hlavě skladba Ve stínu starých dubů. Jejich vystoupení ocenil jeden z přítomných hezkým gestem v podobě vztyčení velkého obráceného kříže svázaného ze dvou velkých větví.
Po plzeňských Troleších bylo ohlášeno zpoždění letadla Suffocation, a nezbytná změna programu, takže po následujících Noctem zahrají FOB, původně ohlášení po Suffocation.
Po sedmé hodině přišla na řadu čtveřice POPPY SEED GRINDER z Prahy. Perličkou je, že jsem si vždycky tento název překládal jako cosi ve smyslu Popík viděl grindera a ejhle ono je to něco jako Drtička makovic. Nedlouho po té, co se rozezněly první brutaldeathové akordy tohoto hudebního tělesa, seběhl growler dolů do uličky pod pódium za zábranu a řádně tam prohrozil nejbližší fanoušky, aby neusnuli na vavřínech. Z pařanské agrese pak místy přecházel do procítěných vyklusávacích tanečků, aby následně znovu vygradoval do akčních výpadů. Pařplac se v těch minutách znovu zvolna plní a slunce konečně na čas zachází. Navzdory tomuto osvěžujícímu faktu bylo ještě posléze nutno provést další jeden až dva výlety z pódia na probrání zmožených fanoušků akčním prohrozením. Při předposlední skladbě drtičů už se pak za jejich zády začala zvedat velká plachta s logem Noctem.
Jak se slunce blíží k obzoru, lidí rychle přibývá, dost možná i proto, že nastal čas již dvakrát zmíněného španělského temného tělesa NOCTEM. Třičtvrtěhodinové vystoupení začala tato přespolní pětice temným intrem a následně to rozjeli ve velkém stylu Na Noctem totiž byla bezesporu nejvýraznější jejich show, v tomto případě kostýmy, projev a pódiové nasazení. Kožené zbroje, začerněné tváře, krev na rukách, frontman v kápovém plášti s ramenním chráničem, ostnatým obojkem a bílými kontaktními čočkami. Navíc všichni s černou mařenou až na záda, prakticky nepřetržitě využívanou na vrtule i zběsilé headbangy. Tedy kromě frontmana, který pařbu prováděl velkou kápí svého pláště. V poslední skladbě nechybělo ani chrlení a polévačka černou krví. Jednoduše řečeno - pódiově jsou Noctem velmi živí. Hudebně jsme se od nich dočkali jak sypaček, tak údernějších pasáží a to v kombinaci black a death metalu.
V jejich kotli se také znovu objevil již zmíněný notně opivený blackový fanoušek, vyjadřující svou podporu pozvednutím obráceného kříže z větví. Při vystoupení Noctem si však od něj jakási dvojice škodolibců kříž na chvíli vypůjčila a po té v nestřeženém okamžiku tento obrácený kříž obrátila, čehož si původní majitel po opětovném navrácení nevšiml, takže byl po zbytek koncertu za faráře. Po skončení festivalu pak zůstal kříž na místě opřený o strom, aby byl připraven do dalších akcí. Vzhledem k tomu, že jej lze obracet, jak je libo, jedná se o multifunkční kříž, který lze použít jak na příštím ročníku do bezbožného kotle, tak na případný sjezd farářů v průběhu roku. Ale to tak trochu předbíhám.
O zábavu v dalších pětačtyřiceti minutách se postarala táborská pětice F.O.B. a to v posunutém čase kolem deváté hodiny. Po umístění větší backplachty a dvou stojplachet nastoupili s tím, že změna pořadí jim rozhodně nevadí, protože budou mít víc času na chlast, na rozjezd dali maximální pařbu a nadále pokračovali v typicky deathcorovém duchu. Fanoušci se slezli do menších rozestupů a vytvořil se i decentní pit, včetně stageskokanů z hrazení na zachraňující kámoše. Po zakončení převzatkou Ace of Spades se začal zvědat silný vítr a obloha se rychle zatáhla.
Kolem desáté hodiny večerní proběhla u merchostanu autogramiáda Suffocation, při níž se přivalila temná mračna ze západu hrozící kdovíjakým nadělením, ale nakonec z toho naštěstí nic nebylo. Stejně jako u autogramiády předchozího dne, vše proběhlo bez problémů za pohodové atmosféry a bez dlouhého čekání ve frontě.
Po přestavbě pódia do kosího designu a změně aparatury počítám někdy kolem čtvrt na jedenáct nastoupili do kosmického intra s klavírem TORTHARRY z Hronova. Zády k fanouškům vyčkali na potemnělém jevišti do konce intra a pak rozjeli svůj klasický death metal, tak jak ho známe. Tentokrát ovšem ve třech, protože adekvátní kytarovou náhradu se zjevně nepodařilo sehnat, nutno však zmínit, že i v jedné kytaře to byl nářez. Stejně jako vloni proběhl tento koncert na super zvuku (a nejen on), s pařplacem zcela zaplněným a důstojným pitem. Všechny skladby byly odměněny nemalým aplausem a protože je kapela Tortharry vedle Metalgate pořadatelem tohoto festivalu, proběhlo hned dvojí poděkování za účast, podporu a atmosféru s tím, že je letos výrazně víc lidí než vloni. V průběhu koncertu se silný vítr povážlivě opíral do bočního plachtoví pódia a vysokého stromu na jeho zadní straně, ale naštěstí zůstalo jen u toho.
Nevím, jak dlouho trvala další příprava pódia pro SUFFOCATION, v programu stálo třicet minut, ale co jsem si všiml, na pódiu zůstaly jak aparát tak bicí Tortharry, takže to mohlo být i podstatně míň. Zapůjčení vybavení dost možná souviselo s již zmíněnými problémy na letišti.
Jinak Suffocation hrají už od roku 1988, natočili šest alb, a tvoří ho pětice ve složení: Guy Marchais kytara, Frank Mullen vokály, Terrance Hobbs kytara, Dave Culross bicí, Derek Boyer baskytara (basmen vystupoval v merch triku Tortharry).
Začali rovnou bez úvodů a pěkně úderně, postupně pak přibývaly dlouhé proslovy, kterým jsem sice z větší části nerozumněl, ale zněly mi upřímně a sympaticky. Vlastní growlení pak frontman neustále prokládal typickým dirigovacím gestem a vyplazováním jazyka. Nechyběla ani skandovačka suffocatího názvu a řev na výzvu typu: Pojďme řvát! Hned zkraje se na mě snesla náhlá smrt z nebes v podobě kelímkové pivní bomby, takže jsem schytal, jak jinak, plnou palbu. Koncert Suffocation doprovázel velice divoký pit od něhož bylo lepší se držet dál, tím spíše, že z něho čas od času vylétl některý z jeho účastníků. Všichni ve zdraví přežili, každý se vzápětí zvedl ze země a vskočil zpět vstříc bezuzdnému křepčení.
Po skončení hodinového setu jednoho z hlavních headlinerů zbývaly do konce festivalu už jen dvě kapely s půlhodinovými sety.
První z nich a to ve tři čtvrtě na jednu byli CRUADALACH z Prahy. Na pódium nastoupili v elegantní černi a posléze v celých sedmi lidech zahráli folk metal a to za použití bicích, dvou kytar, baskytary, píšťaly, houslí a violy? (snad mě nebudou znalci klasičtějších nástrojů kamenovat). Nařvaný vokalista, zpívající v některých pasážích i čistě, byl oním příslovečným osmým do mariáše. Abych byl ve výčtu pečlivý, nutno dodat, že pištkyně navíc vyměnila v průběhu hraní píšťalu za cosi jako zvláštní dudy s dlouhou troubou. Kotel byl v těch chvílích ještě pořád plný lidí, ale už o poznání statičtější. Zazněla mimo jiné skladba prohlášená frontmanem za nejměkčí skladbu festu, a také píseň, kterou spolu ještě nikdy nehráli dohromady.
Před druhou hodinou zahrál taktéž pražský ET MORIEMUR a to v pěti lidech, přičemž podkladem jejich skladeb byly klávesy ze samplu. Společně zahráli pomalejší depresivní doom metal, což nelze označit jinak než jako příjemné zakončení festivalu. Osobně mám taková zakončení úplně nejradši, protože doom metal na závěr festivalu ve dvě ve tři ráno krásně vyjadřuje depku z toho, že už to končí, že jsme utahaný a už se na nic moc nezmůžeme. Na place zůstali v těch chvílích už jen poslední držáci.
Ráno mě čekalo další romantické probuzení v lesíku za zpěvu ptáků a kdovíjaké jiné živočišné žoužele. Po vysoukání se ven na čerstvý vzduch jsem zjistil, že si z mého krásného zasloužilého satanu udělal nějaký zlotřilý špaček záchod. Chvíli jsem se ten sajrajt snažil seškrábat klacíčkem, posléze kusem jakéhosi lopuší a nakonec jsem to vzdal s tím, že zmíněný pták se nejspíš naládoval stravou z vysoce odolných obilovin, takže se o to nejlépe postará vlahý deštík na nějakém z nadcházejících festivalů.
Poslední, co mě čekalo, byl odjezd, ovšem, jak jsem později zjistil, jednalo se o odjezd pozdního charakteru.
Když jsem sbalil satan, zjistil jsem, že řidič pro zpáteční cestu kalil až do rána a čeká ho dlouhé a náročné střízlivění. Usadil jsem se tedy zatím v kempové restauraci a díky tomu, že se našli fanoušci odhodlaní střízlivět v příjemném rybničním kempu až do pondělí, čekalo mě až do páté hodiny večerní příjemné posezení u piva s průběžnou ochutnávkou místní kuchyně. Bramboráčky, gulášovka i bůček byly super.
A pak už jen odjezd definitivně ukončující jednu po všech stránkách vydařenou akci. Škoda, tak zase za rok.
TOPlist