Rocklina.cz - Report k akci Rage (deu) ze dne 22.03.2012 napsaný uživatelem karvak

Report k akci Rage (deu) ze dne 22.03.2012 napsaný uživatelem karvak

Na tuto akci jsem dorazil s dostatečným předstihem, takže jsem měl spoustu času na pivo a prozkoumání terénu. Uprostřed stály postavené velké rampové bicí překryté černou plachtou Pearl – Rage, a po pravé straně za sloupem pak stály menší bicí pro předkapely. Klub už byl plný postávajících skupinek kolem stolků a sedící u stolů a před nízkým pódiem stála natěsnaná skupinka čekajících – zřejmě skalní fanoušci první kapely večera. Od samého začátku bylo možné potkávat chlapíky v pagan úborech a košilích, sem tam vybavených kravským rohem, to proto, že tento večer byl průřezem metalů z různých soudků a druhou kapelou večera mělo být těleso pohanského charakteru. Z nahrávky se prozatím decentně ozývala Evanesce a vzápětí jí vystřídala Sepultura.

Kolem 20:00 se jako intro první kapely večera COMMUNIC rozezněl popěvek z nahrávky ke kterému se plynule přidal zpívající kytarista Oddleif Stensland. Na pódium nastoupil od podlahy se slovy ’Are you ready?’ a následnou výzvou ve stylu ’dejte ruce do vzduchu’. K bicím maskovaným za pravým sloupem usedl Tor Atle Andersen a na pětistrunnou basu mu sekundoval Erik Mortensen - veškeré osazenstvo původní z roku 2003. Dvojice vpředu nastoupila v černých košilích s kapelovým logem, basmen, který mi svým fejsem a výrazem připomínal vampíra, dále v otočené kšiltovce téže barvy.
Po té norské trio rozjelo svůj progresivní metal, veškeré návštěvnictvo klubu se seběhlo a parket se rychle zaplnil. Zvuk mi přišel od začátku zřetelný.
Předesílám, že žádnou z kapel tohoto večera nemám naposlouchanou natolik, abych poslechem dokázal identifikovat jednotlivé skladby, proto jsou názvy skladeb doplněny z důvěryhodných zdrojů.
První skladbou byla ’A Wayward Soul’ a po ní následovala ’Facing Tomorrow’. Jako výhodné jsem při nich shledal to, že po pravé straně se dalo projít až k bicmenovi za pravým sloupem, což jsem také záhy učinil. Dostal jsem se k němu tak na nějakého půldruhého metru a z první ruky měl možnost sledovat, jak a na co to rube. Stručně řečeno – Tor je maximální prožívač hrající na čtyři kreše, čínu, dva tomy, dva kotle a kouzelnou zvukovou krabičku. Místy jsem se od něho dočkal i neverbální interakce, jinými slovy pařičského očního kontaktu.
Následná zpěvákova výzva ’Let me here you’ nezůstala bez odezvy a tak ohlásil old song – ’Communication Sublime’, při němž si bicmen jen tak mimochodem chytil paličku do zubů, aby si přesunul hajtku (hi-hat).
Další skladbou byla ’Raven’s Cry’ a po ní přišlo ohlášení songu z posledního alba – ’Destroyer of Bloodlines’ s fanouškovskou vytleskávačkou do úderů kopáku. Na závěr pak ještě ohlášení lastsongu večera taktéž z poslední desky a to ’Flood River Blood’ s poděkováním a ujištěním, že se sem Communic určitě vrátí. Rozjela se melodická vybrnkávačka s rozjezdem, v jejímž závěru si fanoušci dali několikrát po Oddleifově odpočtu ’hej’.
’Byli jste super, přijedeme zase’, málá úprava pódia, výměna plechů a jede se dál.

Kolem deváté hodiny nastoupil přítomnými paganisty netrpělivě očekávaný folkmetalový TÝR z Faerských ostrovů folkmetalující již od roku 1998. Po folklórní předehře nakráčelo na pódium pět řízků nahoře bez a s rukama vztyčenýma do hornového pozdravu. Jestli mají nového člena nebo s nimi hrál externista netuším, každopádně na svém oficiálním webu jsou uvedeni čtyři a to: basmen šestistruňák Gunnar Thomsen, bicmen Kári Streymoy, vokální kytarista Heri Joensen a nevokální kytarista Terji Skiben (ovšem stejně jako ostatní více než vydatně sborově vokalizující).
Týrový bicmen byl v tomto vystoupení sice taktéž ukrytý za bukem, tentokrát jsem se ovšem záhy přesunul na střed ke sloupoví u zvukaře, abych si užil stereo.
Že je Týr převážně pěvecká záležitost asi není třeba zdůrazňovat a přesně v tomto duchu se odehrálo i celé vystoupení – spousta sborových zpěvů do melodických vyhrávek s nejedním přizvukováním songůznalých fanoušků.
Po úvodní úderné skladbě přišla další neméně úderná záležitost, v níž proběhla na začátku i na konci fanouščí hejovačka. Následoval song z nového alba s dlouhým sborem na začátku, který zase fanoušci okořenili rytmizovaným vytleskáváním. Pak rovnou bez řečí na další, tentokrát s pěveckým úvodem a vzhůru do kvapíku při němž basmen vydatně rozpumpoval fanoušky. Před následující skladbou nastal čas obvyklého kvízu, při němž frontman napověděl ’Hail’, a po té, co fanoušci správně uhodli, ohlásil hitovku ’Hail To The Hammer’. Po nezbytné hejovačce při jejím začátku přišla uprostřed songu sólo pasáž pro bicí s basou, do níž několikrát proběhl odpočet, a klub si od plic zahalekal název skladby.
Rychle na další kvapíkovku, následovanou vydatným občerstvením pivem a vodou. Následoval krátký proslov a ohlášení skladby, z níž jsem zachytil slova ’Hammer’ a ’High’, z čehož vyplývá, že se jednalo o skladbu ’Hold The Heathen Hammer High’, která tomu jako jediná v týrové diskografii odpovídá. Bez řečí přišla drbavá úderka, kdy dali fanoušci do kytarových kil se sólem závěrečnou hejovačku, a pak už jen rozloučení a závěr.

O pauze byla odstraněna plachta a objevily se bicí přes větší část pódia s typickou rampou až pod strop s patnácti plechy a zavěšeným kotlem. Za bicími už byla připravena ve žluté na červeném backplachta RAGE. Současně proběhl úklid předkapelových bicích za sloupem a začalo zvučení nástrojů, k čemuž z nahrávky na pozadí zvesela vyhrávala Pantera.
Po desáté hodině zhaslo světlo a to za stálého vyhrávání Pantery. Nejdřív jsem měl za to, že neustávající Cowboys from hell je současně intro, ale skladba po chvíli ustala a do tmy s modrými pátračkami zaznělo něco jako filmová hudba s píšťalami, harfou a ženským monologem – intro ’House Wins’ z nové desky ’21’. Za tlumeného modrého světla usedl bicmen André Hilgers a do fanouškovské hejovačky odbouchal skladbu ’Twenty One’ z nové desky ’21’ načež nastoupila ze stran zbylá dvojice – kytarista Viktor Smolski a basvokalista Peter Peavy Wagner, oba v černém. Záhy se světlo přepnulo do červena a rozjela se další hejovačka se šlapárnou a aplauzem až ke zvukaři, při níž (nejenom) prokázal bicmen, že je emotivní pařič.
Už po první skladbě bylo jasné, že se zvukem nebude problém a u toho také zůstalo. Druhá přišla na řadu šlapárna ’Forever Dead’, při níž se Victor Smolski v bílo zeleném nasvícení nepřestával křenit na svoje jízdy levačkou. Peavy vyšel hecovat za sloup a šklebil se taktéž, ovšem pro změnu na fanoušky. Po skončení skladby pozvedl Peavy ruce a přivítal se s fanoušky zvoláním: ’Ahoj, my friends, are you ready for fuckin’ metal?’ Záhy přišlo přivítání číslo dvě od jeho druha za kytarou a to: ’Ahoj, jak se maš?’ Přivítání přešlo v krátký proslov při němž si Peavy doladil basu.
Následoval rozjezd ’Paint the Devil on the Wall’ do zelených světel a rychlých blikaček oceněný vytleskanou hejovačkou v závěru skladby.
Další skladba tvářící se po prvních pár taktů jako modře nasvícený cajdák se záhy rozjela do jízdy pro kytaru a basu a po té do volnější pařby s názvem ’Feel My Pain’.
Další rozjezd na basu a ’Serial Killer’ s doslova growlovým vokálem – přitvrzeno, nahuštěno a proloženo melodickou mezihrou, přičemž Victor do zmíněného growlu paří až mizí za davem fanoušků. Při jeho sóle basman opět hecuje za sloupem, tentokrát ovšem vlevo.
Dlouhý aplauz a další úderka – ’The Crawling Chaos’, přičemž sál dal popěvek s kytarovou vyhrávkou v druhé půli skladby.
Následovala třiadvacetiletá staroba ’Light Into the Darkness’ a pomalá úderka s orchestrem a tleskáním – ’Suite Lingua Mortis V - No Regrets’. Bez řečí Rage rovnou navázali instrumentálkou ’Unity’ ze stejnojmenné desky po níž proběhla spontánní skandovačka ’Viktor, Viktor…’ na straně fanoušků. To možná vyprovokovalo neméně spontánní představovačku, kdy basmen zvolal ’scream for mister bicmen…’, načež nechal vyskandovat také sebe a opětovně svého kytarového kolegu, který to posléze rozjel dalším efektovým sólem. Po bicmenově odpočtu z toho vylezla úderka proložená cajdákovými pasážemi – ’Eternally’ a v závěsu za ní totální palba ’Refuge’ v jejíž mezihře proběhla akční vytleskávačka.
Po skončení skladby přišla pauza, v níž bicmen žertovně rozjel klasickou sesterskou hitovku ’Véna pase bejky’. Nikdo z kapely se k němu však nepřidal, místo toho přišel dotaz ’Are you still alive?’ a nějaká ta slovní omáčka následovaná úderkou ’Psycho Terror’.
Bez dalších řečí se rozjela šlapárna s hejovačkou ’Destiny’ a po dlouhém proslovu jí vystřídala šlapárna s tleskačkou – ’Great Old Ones’, v níž si sál dal melodický refrén.
Pak přišla delší tma s prázdným pódiem a tlumeným žlutým světlem na bicí, která se fanouškům nelíbila, takže následovala nespokojená vypískávačka. Po nějaké době se rozeznělo skladbové intro s klávesových kil, přidaly se bicí s tleskačkou fanoušků a rozjela se skladba symfonického typu - ’Empty Hollow’.
Odpověď na otázku ’You want more?’ byla jasná, takže přišel totální nátěr ’Don't Fear the Winter’ a to s fanouščí zpívačkou refrénu za doprovodu výhradně vlastního vytleskávání. A pak už jen závěrečné loučení, házení paliček a příslib, že se uvidíme na Masters Of Rock. Ať už to bude tam či onde, Rage je jedna z kapel, které si vždycky rád poslechnu.
TOPlist