Rocklina.cz - Report k akci Into Darkness Tour 2012 ze dne 17.11.2012 napsaný uživatelem karvak

Report k akci Into Darkness Tour 2012 ze dne 17.11.2012 napsaný uživatelem karvak

Už když jsem dorazil do klubu, bylo vidět, že na nedostatek fanoušků si tato akce rozhodně nebude moci stěžovat. Na koncertech, kam jsem zavítal během posledního půl roku, jsem nabyl dojmu, že návštěvnost akcí obecně výrazně klesá, tento večer však překonal mé očekávání. Bylo prostě plno.
Na širokém pódiu před velkými bicími headlinerů přikrytými černou plachtou už byla připravená malá rampička s bicími pro předkapely. Po stranách pódia pak dvě stojplachty s motivem antických kouřících mís a na zadní straně jednoduchá plachta. Nad ní byla upevněna standardní řada barevných světel a ještě nad nimi při středu řada bílých, co občas vytvářely cosi jako světelný paprskový vějíř.

Jako první nastoupila do atmosférického intra řecká kapela SCAR OF THE SUN a to ve tři čtvrtě na sedm. Toto pětičlenné doomové těleso vzniknuvší v roce 2004 a natočivší v loňském roce svou první desku s názvem A Series of Unfortunate Concurrencies předvedlo spíše volnější skladby v softovějším duchu a nějaké ty balady. To, že vystupují jako první z pěti, bylo sice na atmosféře znát, na jejich roztleskávačky se však přítomní celkem chytali. Vystoupení trvalo půl hodiny, takže skončilo ve čtvrt na osm.

Patnáct minut po té, tedy v půl osmé, je vystřídali švédští LAKE OF TEARS, mající již mezi fanoušky výraznou podporu. Kapela vznikla v roce 1992 a za deset své existence natočila osm alb, z toho poslední Illwill taktéž v loňském roce.
Stávající stojplachty byly vyměněny za černé s červeným zámotkovým humanoidem pověšeným za krk, backplachta pak za černou s načmáraným bílým pentagramem.
Za intro zvolila tato čtveřice pro mě nečekanou a obecně netypickou pochodovou troubící záležitost. Dav v sále zhoustl a ohlas fanoušků obecně byl velice vřelý. Zazněl už do úvodních riffů a přešel ve spontánní hejovačku. Lake začali jednou z údernějších skladeb a po té po dobu pětačtyřiceti minut sjížděli úderné doomové pohodovky. To všechno do čtvrt na devět.

Jako třetí nastoupila na půl devátou dvanáct let stará finská šestice SWALLOW THE SUN před svojí standardní černobílou backplachtu s logem. Na svém kontě mají pět desek, přičemž aktuální nese název Emerald Forest and the Blackbird. Rusky znějící hlas z intra se rozezněl v půl deváté a po té nastoupila do červeného světla celá kapela. Společně si počkali na bicmenův odpočet a rozjeli první pomalou pohodovku. Na konci intra nakráčel na pódium jako poslední frontman v červeném triku se zlounem Rasputinem a pozdravil fanoušky pozvednutím jakési láhve. K ostatním se pak přidal dlouhým depresivním řevem a v growlovém stylu pokračoval i nadále. Společně pak rozjeli kolektivní synchropařbu a po pětačtyřicet minut drtili přítomné fanoušky svojí doom death metalovou depkou.

Pět minut po půl desáté nastoupil k hodinovému setu první headliner večera - gothickometalový MOONSPELL z Portugalska. Vznik kapely je datován rokem 1992, takže existuje celých dvacet let a za tu dobu stačili nahrát poctivých deset desek, z toho aktuální dvojalbum Alpha Noir ze kterého, pokud vím, zazněly čtyři skladby. Dle důvěryhodných zdrojů vystupují Moonspell v původní sestavě a to: Fernando Ribeiro – vokál, Pedro Paixaro – kytara a klávesy, Morning Blade – kytara, Aires Pereira – baskytara a Miguel Gaspar – bicí.
Osobně jsem je viděl několikrát a nikdy mě nezklamali, protože naživo jsou prostě úžasní. Výjimkou rozhodně nebyl ani tento večer.
Po odmaskování velkých bicích, vytažení bílé backplachty s okem v kruhu a vystavení dvou stojplachet s vyobrazením ohelmovaných bytostí ženského pohlaví z bookletu poslední desky pódium potemnělo a posléze se světla zaměřila před bící. Bubeníka pak nasvítila až ve chvíli, kdy byl usazen na svém místě, což působilo tak trochu jako zjevení. Rozeznělo se intro s bílými problesky do zvuků kytar a nastoupila kapela s frontmanem v přilbě držícím si pod obličejovým krytem mikrofon na stojanu.
Skladba AXIS MUNDI z posledního alba se rozjela v agresivnějším červeném nasvícení, které ve volnějších pasážích střídala modrá s bílou. Na konci skladby se Fernando odhelmil a krátce pozdravil fanoušky. Hned po té se rozjela titulní úderka posledního alba ALPHA NOIR s frontmanskou pařbou v modrém nasvícení. Po jejím skončení následoval proslov zakončený otázkou zda známe album Irreligious. Ohlas pod pódiem dosvědčil, že ano, a tak bylo ohlášeno kultovní OPIUM, načež se skladba rozjela za nadšené hejovačky a skákačky na straně fanoušků. Kytarista Pedro na levé straně při ní odkládá kytaru a paří u otočných kláves, což toho večera rozhodně nebylo naposled. Jak už bylo zmíněno na začátku – v kapele zastupuje rovnou měrou post kytaristy i klávesáka.
Následná vybrnkávačka s vytleskávačkou byla předzvěstí toho, že to, co se právě rozjíždí do záplavy modrých světel, je skladba AWAKE, jejíž název si v refrénu s Fernandem dal nejeden fanoušek.
Pódium se ponořilo do temné modré a z kapely byly vidět jen siluety. Zvedl se les hornů, Fernando pozvedá pěst do červeného světla a hecuje tak k hejovačce do další úderné skladby - WOLFSHADE.
Následovaly další dvě ochutnávky z poslední desky a to LICKANTHROPE a EM NONE DO MEDO, přičemž první ze skladeb přešla v závěru rovnou do drbačky na basovku ze začátku druhé skladby a to vše za tlumeného bílého nasvícení.
Po té byla ohlášena další skladba s intrem v příznačném červeném světle a Fernandovým recitálem zakončeným slovy VAMPIRIA. To, že přitom proběhla hromadná hejovačka, jistě není překvapením a stalo se tak za Fernandova dirigování v červeném a bílém světle. Outro skladby utonulo znovu ve světle červeném a závěrečný ženský výkřik doprovodil problik stroboskopu pod bicími.
Do pauzy pak proběhla spontánní skandovačka, kterou bicmen pohotově a ochotně doprovodil na kopák. Za střídání červeného a modrého světla následovala hitovka ALMA MATER zakončená Fernandovým chrlením vody nad hlavu. Odměnou za dosavadní hru byla spontánní skandovačka názvu kapely, načež proběhlo vyjmenování kapel účinkujících dnešního večera. Poslední skladbou vystoupení byla nezbytná hitovka FULL MOON MADNESS s vytleskávanými vybrnkávačkami a refrény odzpívanými většinou přítomných. Mezihra skladby se pak odehrála bez frontmana, který odešel do zákulisí a vrátil se s paličkami, jimiž razantně zarytmizoval na plechy. Do závěrečného outra pak tleskal celý sál i s kapelou, po němž se kapela vyfotila s fanouščím lesem hornů na pozadí.
Jednoduše řečeno - skvělý koncert. Moonspell jsou pro mě muzikanti, kteří svojí hudbu skutečně cítí a věří tomu, o čem hrají a zpívají, což je také hlavním důvodem, proč jsou jejich koncerty tak skvělé.

Příjemný metalový večer zakončila pět minut po půl desáté čtveřice elektrometalistů ze švédska – PAIN. Kapela vznikla v roce 1996 a natočila sedm alb, poslední pak v loňském roce s názvem You Only Live Twice. Frontmanem kapely je vokalizující kytarista Peter Tägtgren, který na zmíněných nosičích nahrává všechny nástroje a pro koncertování využívá hostující muzikanty.
Předchozí pódiovou výbavu nahradily stojplachty s elektrolebkou, zdobící také blány na obou kopcích, na backplachtě se pak objevil kosmonaut ve vesmíru s hřebíky v helmě. Nechyběly ani tři mikrofony na sborové vokalizování.
Paini koncert začali volnější úderkou SAME OLD SONG, pokračovali nařvanou šlapárnou I’M GOING IN a zatěžkanou WALKING ON GLASS v jejíž mezihře si frontman Peter do mezihry mával jako rozený dirigent nad hlavou cancoury od svěrací kazajky, v níž celý koncert odehrál. Následoval ZOMBIE SLAM a skladba ohlášená jako ’song for ladies’ – DIRTY WOMAN. Paini prostě po dobu jedné hodiny sypali jednu elektrošlapárnu za druhou za vášnivé pařby nejednoho fanouška. V jejich koncertním setu dále zazněly skladby MONKEY BUSINESS, END OF THE LINE, THE GREAT PRETENDER, DARK FIELDS OF PAIN, IT’S ONLY THEM, LET ME OUT, ON AND ON, SHUT YOUR MOUTH. V závěru koncertu pak vyhecoval Peter mimo jiné na odpočet řev všech přítomných.
Koncert skončil kolem půlnoci, čas k návratu na základnu. Čekala mě sice dlouhá cesta domů, absolvoval jsem jí však s dobrým pocitem z vydařené akce s dobrým zvukem, velkou návštěvností a skvělou atmosférou na jakou je radost vyrazit.
TOPlist