Když jsem dorazil těsně před půl osmou do Matrixu, první dojem byl takový, že si nedělní den konání opět vybere svou daň v podobě výrazně nižší účasti než o pátcích a sobotách. Něco fanoušků posedávajících u stolů po obvodu klubu a sem tam nějaký ten jedinec postávající u sloupů. Začalo se v 19:30 více méně načas. První kapelou ryze deathmetalového večírku byla americká čtyřka Solace Of Requiem. Fanoušci už sice začali zvolna přibývat, z důvodu nedostatečného opivení se však zpočátku tak trochu stydlivě naskládali na hranici klubového sloupoví. Solace se do toho pustili nebojácně a s vervou a nedbajíce chladnější atmosféry se se ctí ujali nevděčné role začínající kapely. Předvedli jak blastové sypačky tak údernické riffy proložené technicky znějícími sóly. Basující frontman se svým vokálem pohyboval převážně ve vyšších screamech, místy se však vytáhl i s nějakým tím growlem. S pravým kytaristou se pak střídali v horizontálních vrtulích přecházejících místy do společných asynchronních kreací, zmíněný kytarista pak jako jediný z kapely (a možná i všech kapel večera) vyšvihl vrtuli horizontální. Druhý kytarista byl nefalšovaným podkrčním hráčem a hobloval na levé straně pódia černého Ibaneze doprovázeje to četným headbangem. Bubeník se zhostil kovářského řemesla za černými bicími patřícími zjevně druhé kapele večera (je-li toho nápis Prostitute Disfigurement na blanách kopáků dostatečným důkazem). Mezi jeho plechy mě na první pohled zaujal jeden z crashů, s vystřihanými či vysoustruženými otvory po obvodu. Společně s ostatními předvedl mimo jiné nahuštěné kopáky v úderných pasážích a nepravidelné sekačky.
Klub se navzdory prvním dojmům začal rychle plnit a další kapely už hrály pro parket zaplněný bez problémů až ke zvukaři. Po rychlé výměně plechů a osazenstva pódia proběhlo neméně rychlé zvučení načež lehce po ohlášených 20:15 spustila druhá z kapel – nizozemští Prostitute Disfigurement a to taktéž s death metalem a taktéž ve čtyřech. Jejich nehrající kapitán s bohatým kérováním předvedl ultrahluboký kanálový growl, permanentně přitom obraceje oči v sloup, až mu koukala jen bělma, a na rozdíl od hrajícího předchůdce nepoužíval stojan na mikrofon. Mikrofon si celou dobu tlačil až kamsi na zuby a nejednou na něj ještě přitlačil a rozmázl si tak tvář do efektního šklebu. Basmen se předvedl hned tuplovaně, jednak s fešnou bezpražcovou pětistrunkou vyvedenou v designu světlé dřevo a jednak s podzadeční mařenou (bez nadsázky), která mu čas od času lezla do strun. Společně pak byli živoucí reklamou na Vomitory; vystoupili ve více merchových tričkách Vomitory než samotní Vomitory a překonali je v poměru 2:1 o celé jedno tričko. Atmosféra byla v těch chvílích už velmi přátelská a pohoda byla cítit i z vystupování kapely.
Ve 21:15 postupně nastoupili do temného intra švédští headbangeři Vomitory, v duchu večera jak jinak než ve čtyřech a, jak už jsem naznačil, všichni jeli s kvalitní vlasovou výbavou takřka permanentní headbang. Zpočátku hráli ve srovnání s předešlými kapelami o poznání méně blastu, přičemž v jejich hře převažovaly spíše svižné šlapárny, každopádně nelze říct nic jiného než, že to byl nátěr. Po svižném šlapavém začátku se postupně začaly objevovat i blastové sypačky, takže stylově mi kapelu nejlépe vystihuje cosi jako thrashened death s hlubokými deathovými growly. Skladby tentokrát neuváděl sám basující growler, tak jako u první kapely, ale kytarista na levé straně pódia. Dojmem největšího pařiče působil jednoznačně bubeník a to zejména v údernějších pasážích, v pasážích rychlých prostě suše spustil plentu a jel. Bicí zjevně neměl svoje; na pódiu zůstala překvapivě černá prostitutí souprava. Nutno dodat, že tentokrát už se rozjel vepředu i pořádný kotel a po ocenění ze strany fanoušků jsme se dočkali i postsodomizačního přídavku (odvozeno od názvu předpřídavkové skladby).
Následovala delší pauza s kompletní výměnou bicích, stejně jako pauzy předešlé příjemně vyplněná hitovkami od Pantery. Na pódiu se mezitím značně přikosilo o což se postarala loga Tortharry na dvou stojplachtách, jedné backplachtě a dvou kopácích. Jen tak mimochodem se jednalo o nejlepší pódiovou výbavu večera. Osazenstvo klubu však navzdory skutečnosti, že následuje kapela, která je sama o sobě velkým lákadlem, překvapivě prořídlo. Nutno poznamenat, že kdo odešel nesmyslně ve 22:30 na metro, přišel o super koncert. Ve 22:45 se po tradičním intru rozjel poctivý death k němuž není co dodat, prostě Tortharry, jak je známe.
Celkově se akce velice vydařila, účast i atmosféru hodnotím velmi kladně.